Reakce médií na hypotetickou situaci, kdyby Palestinci
náhodou vyvíjeli chemické zbraně, které by během
uplynulého půlstoletí ve formě slzného plynu zkoušeli na
Izraelcích nebo by jimi zamořovali izraelské studny, by
byla velmi hlasitá. Ale tehdy, kdy jsou obětí izraelských
chemických zbraní (o jaké jiné než o tyto zbraně jde?) Palestinci, si toho
téměř nikdo nevšimne. Další hřebík do rakve „propalestinských médií
” propagovaný přívrženci Izraele. Toto ticho je smutné a smrtelné. James Brooks z
iniciativy Antiwar 8. července 2004 napsal: „10. června 2004
ošetřily dvě kliniky v lokalitě Al-Zawiya 130 pacientů s potížemi
způsobenými vdechováním (jedovatých) plynů. Byli mezi nimi děti,
ženy, starší lidé a mladí muži. Dr. Abu Madi vypověděl, že byl
zaznamenán vysoký výskyt případů křečovitého stažení svalů končetin
(tetanie - strnutí svalů), které souvisí s činností nervového
systému. Postižené osoby měly rozšířené zornice. Dalšími příznaky
byly šok, částečná ztráta vědomí, zrychlené dýchání, zmatenost a
pocení.” Následuje lékařská
zpráva zdravotního týmu, který působí ve vesnici Al-Zawiya na
Západním břehu Jordánu, kde se zdvihl neobyčejně rozhodný nenásilný
odpor proti stavbě izraelské dělící zdi. Podle lékařské zprávy
(vydané organizací International Middle East Media Center - IMEMC),
„nebyl plyn, který byl proti demonstrantům nasazen, plyn slzný, ale
je docela možné, že šlo o plyn nervový.“ Následující den
zahájila izraelská mírová skupina „Gush Shalom“ (Mírový blok) svoji
zprávu pro tisk následujícím popisem situace ve vesnici Al-Zawiya:
„Plyn, který armáda včera použila, nebyl slzný plyn. Víme, co je
slzný plyn a jak se projevuje. Šlo zde o něco úplně jiného. Už když
jsme se pohybovali ve velké vzdálenosti od místa, kde pracovaly
buldozery, po nás začali střílet něčím jako je tohle (je ukázána
tmavozelená kovová rourka s nápisem v angličtině „Hand and rifle
grenade no.400″ - ruční a puškový granát, typ 400). Vyvalil se černý
dým. Každý, kdo se ho nadechl, okamžitě ztratil vědomí, víc než sto
lidí. Zůstali v bezvědomí téměř 24 hodin. Jedna ze zasažených osob,
která byla umístěna v nemocnici Rapidiya v Nablusu, je stále v
bezvědomí. Postižení měli vysokou teplotu a strnulé svalstvo.
Někteří potřebovali neodkladnou transfúzi krve. O co tady vlastně
jde, o zásah za účelem rozehnání demonstrace, nebo o nasazení
chemických zbraní?” Incident z Al-Zawiya
je od počátku roku 2001 podle všeho desátým útokem izraelských
vojáků proti palestinským civilistům s použitím „neznámého plynu”.
Existují fotografie kanystrů. Existují natočené záznamy trpících
oběti v nemocnici a odhadem také stovky, možná tisíce těch, kteří
přežili. Přesto, že se jedná
o státní tajemství, izraelský vývoj chemických a biologických zbraní
je znám a zkoumán již desetiletí. Od zamoření palestinských studní a
vodních zásob tyfem v roce 1948 až k modifikaci letounů typu F-16
jako rozprašovače nervového plynu v roce 1998. Izrael vždy
projevoval silný zájem o výrobu chemických a biologických látek a
metody jejich šíření. V roce 1992 narazil
v Amsterodamu Boeing 747 společnosti El Al s nákladem ingrediencí
nervového plynu do obytné budovy. Podle Salmana Abu-Sitta,
prezidenta „Palestine Land Society”, renomovaný holandský deník NRC
Handelsblad po havárii podrobil intenzivnímu zkoumání Izraelský
institut pro biologický výzkum (IIBR - Israel Institute for
Biological Research), komplex pro chemické a biologické zbraně v Nes
Ziona. Zpráva údajně odhalila „silné propojení” několika ústavů pro
vývoj chemických a biologických zbraní ve Spojených státech, „úzkou
spolupráci mezi IIBR a britsko-americkým programem biologického
zbrojení,” a „rozsáhlou spolupráci na výzkumu biologických zbraní s
Německem a Holandskem.” Lékaři informovali o
IIBR a špičkovém výzkumu acetylcholinu, prvotní složce pro tvorbu
nervového plynu. Komplex Nes Ziona má reputaci vynálezu
„neidentifikovatelných” zbraní pro plynové jehly k účelu „čistých”
atentátů. V září 1997, dva dny poté, co jordánský král Hussein
sdělil izraelskému ministerskému předsedovi Benjaminu Netanyahu, že
Hamas by chtěl vyjednávat, se agenti Mossadu v Jordánsku pokusili
zabít vůdce Hamasu Khaleda Misha’ala smrtelnou dávkou fentanylu. Celé roky se šířily
dohady, zda Izrael používá či testuje neznámé chemické látky na
palestinských civilistech. Tyto dohady odhalily svou podstatu 12.
února 2001, kdy Izrael začal šestitýdenní tažení útoky „neznámým
plynem” v pásmu Gazy a na Západním břehu. Shodou okolností přijel do
Khan Younisu v Gaze uprostřed prvního útoku americký filmař James
Longley. V tom odpoledni začal natáčet oběti. Jeho oceněný film
Pásmo Gazy dokumentuje holou realitu izraelského chemického arzenálu
- kanystry, doktory, očité svědky a příšerná muka obětí, z nichž
mnozí zůstali hospitalizováni po dny či týdny. Použití plynu dne 12
února v obytných částech Khan Younis předznamenalo další útoky. Po
přistání kanystrů s plynem začalo vypouštění oblaků buď bílého nebo
černého hutného kouře. Plyn byl nedráždivý a z počátku bez zápachu,
po několika minutách se pozměnil na sladkou mátovou vůni. Jedna oběť
vypověděla: „Ten kouř byl příjemný. Chtěl jste se ho nadechnout
více. Při jeho inhalaci se cítíte dobře.” Kouř se částečně změnil na
„duhu” měnících se barev. Od pěti do třiceti
minut po vdechnutí plynu se oběti začali cítit nemocné a obtížně se
jim dýchalo. Palčivá bolest začala svírat jejich střeva, následovalo
zvracení, někdy s příměsí krve, poté nastala celková hysterie a
extrémně silné křeče. Mnoho obětí trpělo trvalými příznaky po
několik dní nebo i týdnů se střídajícími se stavy křečí, pocením a
obdobími dávivé agonie. Palestinci se shodli: „Bylo to něco, co jsme
doposud nezažili, čtyřicet lidí bylo přijato v nemocnici Al-Nasser v
divném stavu hysterie a nervového zhroucení, trpěly mdlobami a
křečemi”. Šestnáct pacientů zasažených plynem muselo být dáno na
jednotku intenzivní péče. Lékaři prohlásili, že Izraelci použili
plyn, který zjevně způsoboval křeče. V uprchlickém táboře
Gharbi bylo třicet lidí ošetřeno s vážnými následky po vystavení
účinkům (jedovatého) plynu. Dr. Salakh Shami v nemocnici Al-Amal
uvedl, že nemocnice přijala „kolem 130 pacientů, které trpěli po
vdechnutí plynu z 12. února”. Zdravotnický
personál byl ohromen, nikdy předtím se nesetkal s něčím podobným.
„Oběti různě poskakovaly, mlátily kolem sebe končetinami, trpěly
křečemi a jistým druhem hysterie. Všichni se třásli.” Jiní upadli do
bezvědomí. Za hodinu nebo dvě přišli k sobě, ale křeče, zvracení,
dezorientace a bolesti se vracely. Palestinské centrum
pro lidská práva (PCHR) uvedlo, že 15. února 2001 byly zapáleny
další tři kanystry jedovatého plynu na domech v táboře Khan Younis,
dalších 11 palestinských civilistů, převážně dětí, trpělo dušením a
křečemi v důsledku vdechnutí plynu. Podle údajů PCHR
bylo 238 Palestinců zasaženo útoky jedovatým plynem mezi 12. a 20.
únorem. Dvacet sedm z obětí bylo ještě hospitalizováno 22. 2. 2001. 2. března byl použit
neznámý plyn proti civilistům ve městě Al-Bireh na Západním břehu.
Izraelští vojáci údajně zapálili „kanystry s vysoce účinným černým
plynem, podobným tomu použitému v Khan Younis o tři týdny dříve”. O dvacet čtyři dní
později izraelské síly východně od města Gaza použily plyn, který
způsobil symptomy odlišné od plynu použitého předtím v Khan Yunis
počínaje 12. únorem, ačkoliv se objevilo také několik podobností.
Při tomto útoku se nápory bolestí břicha zdály přicházet opožděně. V březnu 2003
televize BBC vydala zvláštní zprávu o izraelské tajné zbrani. Po
přezkoumání těchto sérií plynových útoku zaznamenala, že „izraelská
armáda použila novou, neznámou zbraň. V únoru 2001 byl nový plyn
použit v Gaze. K nemocničnímu ošetření bylo přijato 108 pacientů s
bolestivými křečemi. Izrael není vázán dohodami o chemických a
biologických zbraních, a tak neustále odmítá sdělit, jaký nový plyn
byl použit.” 9. října 2003 se
novinářky Jennifer Loewenstein a Angela Gaff ptaly: „Jaký bojový
plyn Izrael používá?” Líčily příběh Mukhlese Burgala, palestinského
vězně, jednoho z postižených při brutálním útoku v izraelské věznici
Ashkelon. „Strážní je nahnali do přeplněných cel, rozstřikují na ně
ze dvou kanystrů jakýsi plyn. Někteří ze 14 vězňů omdleli. Účinky
plynu se projevily těžkými svalovými křečemi a naprostou
neschopností dechu.” O dva dny později
informoval Palestine Monitor, že izraelské síly v Rafahu údajně
házely „zapálené granáty obsahující černý plyn, zřejmě adamatit,
jehož použití je zakázáno podle mezinárodním zákona. Lékaři nabádají
obyvatelstvo, aby se za každou cenu vyhnuli kontaktu s plynem,
poněvadž tento nejen způsobuje dýchací potíže, ale také vážně
poškozuje nervový systém. Z nějakého důvodu již není k dispozici
tiskové prohlášení PCHR, zřejmého zdroje těchto zpráv, z tohoto dne. Mezinárodní tiskové
centrum oznámilo, že podle oficiálních a veřejných zdrojů v
Al-Zawiya, ti, jež se nadýchali slzného plynu IOF, i po čtyřech
dnech stále ještě trpěli jeho následky, značná část obyvatel měla
dýchací potíže, poruchy paměti,žaludeční nevolnosti, bolestmi v
kloubech, které se opakovaly v intervalech tří hodin. Očití svědci
potvrzují, že izraelští vojáci byli viděni, jak sbírají prázdné
kanystry od slzného plynu. Reportér IPC řekl: „Tento plyn měl jinou
barvu, než plyn známý z dosavadní zkušeností, ve srovnání s plynem
použitým v minulosti měl i zvláštní pach.“ IMEMC shrnul, že
protestující byli napadeni plynem, který se nevyznačuje jako slzný
plyn. Kromě vyjmenovaných příznaků měli i příznaky jako po použití
nervového plynu. To však nebylo odborně dokázáno, protože nejsou k
tomu dostupné příslušné laboratoře, které by mohly prozkoumat
plynové nádoby z místa použití. Své mínění o celé
kauze zveřejnil také Awni Khatih, profesor chemie na Hebronské „Na základě nových
symptomů, zejména po zkušenostech z prudkých nepokojů některých
Palestinců mimo obec Zawiya, jihozápadně od Nablusu, je předpoklád,
že izraelská armáda zřejmě používá nový druh chemického plynu, který
má z části vlastnost obvyklého slzného plynu, ale je kombinován s
chemickou zbraní. To, že Izrael
opakovaně používá vysoce otravné chemikálie proti palestinským
civilistům, je veřejným tajemstvím. Můžeme očekávat, že tyto útoky
budou nadále pokračovat, dokud společné úsilí nepřiměje Izrael k
zodpovědnosti za tyto činy. Společnost pro mezinárodní práva dosud
ignoruje hromadící se svědectví. Kdy se profesionální vyšetřovatelé
přimějí k testování kanystrů od plynu? Proč nikdo z nich, tak jak to
učinil James Longley, se neobtěžuje sestavit dokument z výpovědí
nemocných, lékařů a jiných očitých svědků? Jak může světě, kdy je
údajné a neprokázané vlastnictví chemických zbraní u některé důvodem
(spíše záminkou - pozn. red.) k mezinárodnímu zákroku, být druhé
zemi dovoleno používat chemické zbraně proti civilistům s výmluvou,
že se jedná o „odvetná opatření“ v rámci taktiky k ovládnutí davu? Naše mlčení je
zhoubnou otravou pro Palestinu.“
universitě.
článek je zpracován ze
zahraničních materiálů