Abychom dostali prozatím i neúplnou odpověď, vezměme si televizní vysílání,
které se nepochybně stalo médiem nejsilnějším, médiem jež určuje způsob myšlení
i chování nejen Američanů, ale i lidí na celém světě.
Nepočítáme-li jisté specializované kabelové systémy orientující se na zprávy,
ve skutečnosti všechny národně i mezinárodně vysílaná televizní zpravodajství
ve Spojených Státech shromažďují, filmují, vydávají a vysílají pouze tři
společnosti: American Broadcasting Companies (ABC), Columbia Broadcasting
System (CBS) a National Broadcasting Company (NBC). Většina televizních
zábavných programů, které Američané sledují, je vysílána těmito vysílacími
společnostmi. Každá z těchto společností je už dlouhou dobu (od 32 do 55 let)
pod absolutní kontrolou jediného muže, který si na všechny úrovně zaměstnanců
dosazuje lidi dle svého vlastního výběru tak, aby se všechno dělo jedině a
pouze s jeho dohledem a podle jeho přání. Ve všech případech je tento člověk
žid.
Do
roku 1985, kdy se ABC spojila s Capital Cities Communications, newyorským
společenstvím médií, byl předsedou rady ředitelů a vrchním výkonným úředníkem –
CEO této společnosti Leonard Harry Goldens – žid. Stál v čele společnosti od té
doby, co se stal presidentem předcházející společnosti, American Broadcasting –
Paramount Theatres, což bylo v roce 1953 (Společnost v roce 1965 změnila jméno
na American Broadcasting Companies). V rozhovoru otištěném 1.dubna 1985 v
Newsweeku se Goldenson chlubí: „Tuto společnost (ABC) jsem vybudoval z ničeho.“
Podle dohody o spojení z roku 1985 se Goldenson stal předsedou výkonné rady
nové společnosti – Capital Cities / ABC.
Přestože předsedou CEO společnosti Capital Cities je nyní Thomas Murphy
(nežidovského původu), nepokusil se nahradit lidi dosazené do ABC Goldensonem a
společnost si dodnes udržuje svůj židovský charakter.
CBS
byla více než půl století pod vládou Wiliama S. Paleyho. Paley, syn židovských
přistěhovalců z Ruska, opustil rodinný podnik, obchodování s doutníky, už v
roce 1928, kdy mu bylo 27 let, aby za 50 000 dolarů koupil společnost United
Independent Broadcasters. Přejmenoval ji na Columbia Broadcasting System a stal
se jejím presidentem. V roce 1946 se stal předsedou výkonné rady a tuto pozici
si udržel až do svého částečného odchodu do důchodu v roce 1983.
Když v roce 1985 nezávislý reportér nežidovského původu Ted Tiner učinil
nabídku na koupi CBS, v zasedacích síních správních rad všech médií vypukla
panika. Turner si nadělal jmění reklamami a potom vytvořil úspěšnou společnost
CNN vysílající přes kabelovou televizi. Ačkoli Turner v CNN umístil mnoho židů
na klíčové pozice a nikdy se veřejně nevyslovil proti židovským zájmům, je to
muž se silným egem a velká osobnost. Byl označen Paleym a ostatními židy v CBS
jako nekontrolovatelný: neřízená střela, která se v budoucnu může obrátit proti
nim. A co víc, židovský novinář Daniel Schorr, který pro Turnera pracoval,
veřejně prohlásil, že jeho bývalý šéf nemá rád židy.
Aby
zabránili Turnerovi koupit CBS, šéfové společnosti pozvali židovského
miliardáře, divadelního, hotelového, pojišťovacího a cigaretového magnáta
Laurence Tische, aby zahájil „přátelské“ převzetí společností, a tak je od roku
1986 Tisch předsedou a CEO společnosti CBS a odstraňuje zde jakýkoliv náznak
nežidovského vlivu.
NBC
byla původně součástí Radio Corporation of America (RCA), která byla po
čtyřicet let (počínaje rokem 1930) řízena Davidem Sarnoffem, dalším židovským
přistěhovalcem z Ruska. Když Sarnoff v roce 1970 zemřel, vedení po něm převzal
jeho syn Robert. V roce 1986 se General Elektric Co. spojila s RCA, a tak je
nyní NBC celá součástí General Elektric.
Vedení General Elektric se doposud nepokusilo změnit židovský „profil“ NBC ani
nahradit židy sedící na klíčových pozicích. A co víc, na důležitá místa byli
dosazeni další židovští pracovníci, například Steve Friedman najatý v květnu
1990 jako výkonný producent Nočních zpráv NBC, jehož v lednu 1993 nahradil Jeff
Zuker.
Zábavní průmysl
Neobyčejná koncentrace židů v televizním průmyslu určitě objasňuje mnoho z
předpojatosti televizních zpráv. Stejně důležitá jako řízení televizních zpráv
je také televizní zábava, která je pro ovlivňování způsobu myšlení strategicky
důležitější. Desítky miliónů lidí, zvláště mladší generace, se na zprávy vůbec
nedívá – mají naladěny zábavné programy. A právě na pole zábavy se židé
zaměřili nejdůkladněji.
Muž
stojící v čele oddělení zábavy v CBS se jmenuje Jeff Sagansky. V ABC je zábavní
oddělení řízeno dvěma muži – Ted Harbert řídí obchodní část oddělení a Stuart
Bloomberg je v čele programové části. V roce 1980 se stal presidentem NBC
Enterteiment Brandon Tartikoff, na tomto místě byl po deset let – dokud ho v
roce 1990 nepovýšili na předsedu představenstva. Když v roce 1991 opustil NBC,
aby usedl na předsednickou židli v Paramount Pictures, novým presidentem se
stal Maren Littlefield.
Sagansky, Bloomberg a Littlefield vybírají programy, které jejich společnosti
mohou vysílat: hry, rozhovory, situační komedie, historická „dokumentární
dramata“, rodinné seriály, dobrodružné seriály, speciální pořady. Říkají
výrobcům, co chtějí vidět v programech. Vetují všechno, co se jim nehodí a
nezamlouvá. Určují, jakým směrem bude program zaměřen. Rozhodují, která
propagandistická témata nacpou do vysílání: sňatky příslušníků různých ras,
homosexualitu, feminismus, kontrolu střelných zbraní, opětovná předvedení
holocaustu, nebezpečí „bílého extremismu.“
Pouze jeden ze 36 občanů USA (2,8 %) je žid. Ale skoro všichni, kteří utvářejí
koncept reality mladých lidí nejen v USA, představu o dobru a zlu, o vhodném a
nevhodném chování, jsou židé. Přesněji řečeno, Sagansky a Bloomberg jsou židé,
stejně tak Tartikoff. Littlefield je jediná osoba nežidovského původu ve vedení
televizních společností, která má vliv na utváření zábavných programů za
poslední léta.
Toto židovské řízení amerického zábavního průmyslu a jeho vliv na psychiku lidí
jde ještě mnohem dál – zahrnuje skoro všechno, co vychází z Hollywoodských
filmových studií. Časopis American Film z května 1990 vydal TOP 10 amerických
zábavních společností a jejich CEO a seřadil je podle velikosti (příjmy z roku
1989).
Byly to v sestupném pořadí tyto společnosti:
Time Warner Commnunications (Steven J. Ross)
Walt Disney Co. (Michael D. Eisner)
NBC (Robert C. Wright)
Paramount Communications (Martin S. Davis)
CBS (Laurence A. Tisch)
20th Centaury Fox Film Corp. (Barry Diller)
Columbia Pictures Enterteiment (Victor A. Kaufman)
Viacom Inc. (Sumner Redstone)
Capital Cities – ABC (Thomas S. Murphy)
MCA Inc. (Lew Wasserman)
Z
těchto desíti společností je v osmi CEO Žid (Ross, Eisner, Davis, Tisch,
Diller, Kaufman, Redstone a Wasserman). Jen dvě společnosti mají v čele
nežidovského muže – NBC a Capital Cities – ABC, ale ta má žida v čele zábavního
oddělení. Od průzkumu v roce 1989 samozřejmě nastaly nějaké personální změny.
Když v říjnu 1989 japonská firma SONY Corporation koupila Columbia Pictures,
Victor Kaufman byl nahrazen Peterem Guberem, také židem. Guberovým nadřízeným
je místopředseda SONY Michael P. Schulhof, který zorganizoval zábavní
společnost Matsuhita, rivala SONY, ale Wasserman zůstal na svém místě. Je
všeobecným pravidlem, že Japonci jsou při svých koupích amerických společností
motivováni pouze ekonomickými zájmy, a tak propagandu ponechávají židům. Ve
většině případů jsou židé zprostředkovateli těchto japonských výkupů médií.
Stejně jako Schulhof zařídil pro SONY koupi Columbie, obchod Matsuhita – MCA
byl věcí židovského magnáta ve světě médií Michaela Ovitze a židovského
obchodníka a politika z Texasu Roberta Stausse, pozdějšího vyslance George
Bushe v Moskvě.
Steven J. Ross zemřel v prosinci 1992, a tak je nyní na postu předsedy a CEO v
Time Warner Gerald Levin, také žid. Barry Diller opustil Fox v únoru 1992,
Rupert Murdoch, majitel News Corporations, rodičovské společnosti Foxu, po
několik měsíců Fox řídil, ale v prosinci 1992 byl Peter Chernin, bývalý
předseda zábavního oddělení Foxu, povýšen na předsedu 20th Century Fox Films
Corporations. Chernin je také žid. Pod ním, jako prezident zábavního oddělení
Foxu, je od listopadu 1992 Sandy Grushow, také žid.
Sumner Redstone (narozen jako Muray Rothstein) získal v roce 1989 větší
důležitost – zároveň s tím, jak dvě z podílnických společností Viacomu, MTV a
Nickelodeon, získávaly stále větší a větší pozornost mladých diváků. Redstone,
kterému patří 76 % Viacomu (asi tři miliardy dolarů) je největším jednotlivých
dodavatelem propagace míšení ras k očím bílých teenagerů a mladších v Americe i
Evropě. MTV pumpuje svůj rasově smíšený rock a rapová videa do 210 milionů
domácností v 71 zemích a má hlavní kulturní vliv na teenagery po celém světě.
Nickelodeon dosud sleduje největší část dětského publika, od 4 do 11 let, v
Americe, a kanál se začíná roztahovat i do Evropy, větší část jeho pořadů není
zatím tak nehorázně blbých (což je obchodní známka MTV), ale Redstone postupně
pošťuchuje repertoár prezentovaný dětským divákům směrem k úrovni MTV. Je těžké
uvěřit, že tak vysoký stupeň ovládání zábavního průmyslu židy nastoupil bez
předchozí domluvy a naprosto záměrně.
Rozhlasové
vysílání
„Velká trojka“ televizních společností – ABC, CBS, NBC – má nejen prakticky
skutečný monopol na komerční televizní vysílání v USA, zaútočila také na
rozhlasová vysílání, zvláště pak v posledních letech.
Po
mnoho let byl jejich jediným srovnatelným soupeřem Mutual Broadcasting System
(MBS) s 941 rozhlasovými stanicemi (ovšem žádnými televizními) po celé zemi.
Byl veden Martinem Rubensteinem, židem. V roce 1985 se stal CEO a předsedou MBS
Norman J. Pattiz, také žid. O dva roky později Pattiz přes svoji společnost
Westwood One Inc. koupil NBC Radio Network od General Elektric. Stanice MBS a
NBC udělaly z Pattize muže číslo dvě v národním vysílání, za Capital Cities
(ABC). Současný vicepresident MBS pro vysílání zpráv Ron Nessen (bývalý tiskový
mluvčí Bílého domu za vlády Geralda Forda) je také žid.
Noviny
Denně vycházející noviny jsou v Americe druhým nejvíc ovlivňujícím médiem hned
po televizi. Každý den je prodáno (a předpokládejme tedy, že přečteno) 63
milionů deníků. Tyto miliony jsou rozděleny mezi asi 1 640 různých listů. Dalo
by se očekávat, že tak vysoké číslo různých novin vycházejících po celé Americe
je bezpečnou zárukou proti většinovému řízení a překrucování zpráv. Bohužel
tomu tak není. Mezi novinami je méně soupeřivosti, méně nezávislosti a mnohem
méně názorů většiny, než by se dalo očekávat.
Pouze 412 (25 %) z 1 640 má náklad vyšší než 100 000 výtisků. Jen pár jich je
dostatečně velkých, aby si mohly udržovat vlastní reportéry pro práci mimo
„svá“ území, zbytek je na nich závislý, a to co se týče všech národních i
mezinárodních zpráv.
V
pouze 54 amerických městech vychází více než jeden deník, a jejich případné
soupeření je velmi často více než formální, asi tak jako mezi ranním a
odpoledním vydáním novin jednoho majitele. Příkladem jsou ranní News a
odpolední Times v Huntsville (Alabama), ranní Post Herald a odpolední News v
Birminghamu (Alabama), ranní Register a odpolední Press v Mobile (Alabama),
ranní Union a odpolední Republican ve Springfieldu (Massachusetts), ranní Post
Standart a odpolední Herald Journal (New York) – všechny tyto listy patří
bratrům Newshousovým, což je jasným důkazem více než nedostatku soupeřivosti
mezi americkými deníky. Také to ilustruje nenasytnost, kterou židé ukazují
všude, kde mohou uplatnit svůj vliv na manipulování a názory lidí. Newhousové
vlastní 31 deníků včetně několika velkých a důležitých jako třeba clevelandský
Plain Dealer, newarktský Star-Ledger a neworleanský Times-Picayune, dále
největší národní obchodně vydavatelský konglomerát Random House se všemi jeho
pobočkami, dále společnost, pak ještě nedělní přílohu Parade s nákladem asi 22
milionů výtisků každý týden, asi dva tucty hlavních časopisů (např. New Yorker,
Vogue Mademoiselle, Glamour, Vanity Fair, Bridge´s, Gentleman´s Quarterly,
Self, House and Garden (a všechny časopisy, které patří pod Conde Nast Group).
Toto židovské impérium bylo založeno Samuelem Newhousem, ruským přistěhovalcem.
Když v roce 1979 ve věku 84 let zemřel, odkázal své společnosti (v odhadní ceně
1,3 miliardy dolarů) svým dvěma synům, Samuelovi a Donaldovi. Spolu s mnoha
dalšími přírůstky se hodnota Advanced Publications vyšplhala na dnešních cca 8
miliard dolarů.
Takové nenasytné požírání novin rodinou Newhousů bylo z velké části umožněno
skutečností, že noviny nejsou podporovány svými čtenáři, ale reklamními
partnery. Je to příjem z reklam, nikoliv drobné sesbírané od čtenářů, co
zajišťuje vydavatelům plat a majitelům zisk.
Když se velké společnosti ve městě rozhodnou, že budou, co se reklamy týče,
ignorovat jedny noviny a ty druhé upřednostňovat, zvýhodněné noviny samozřejmě
jen pokvetou, zatímco ty druhé budou pomalu umírat. Od začátku tohoto století,
kdy se židovská obchodní moc v Americe stala dominantní ekonomickou silou,
nastal náhlý růst počtu amerických novin v židovských rukou doprovázený úbytkem
počtu soupeřících nežidovských novin – a to především jako důsledek výběrové
reklamní politiky židovských spoluobchodníků. Navíc dokonce i ty noviny, které
dosud nejsou v židovských rukách, jsou tak silně závislé na příjmu z reklam od
židů, že i jejich reportáže a komentáře jsou z velké míry podřízeny židovským
rozmarům. Stejně jako kdekoliv jinde i v novinařině platí „čí chleba jíš, toho
píseň zpívej“.
Troje
židovské noviny
Potlačení soupeřivosti a rozvoj místních monopolů na šíření zpráv a názorů
charakterizují růst židovské vlády nad americkými, ale nejen nad nimi,
novinami. Výsledná schopnost židů používat tisk jako nejsilnější nástroj
židovské politiky nemůže být ilustrován lépe než na příkladu tří amerických
nejprestižnějších a nejvlivnějších listů: New York Times, Wall Street Journal a
Washington Post. Tyto tři listy, ovlivňující americký finanční i politický
kapitál, jsou novinami, které určují trendy a vůdčí linie pro skoro všechny
ostatní noviny. To jsou ty, které rozhodují, co je zpráva a co není, a to na
národní i mezinárodní úrovni. Ony tvoří zprávy, ostatní je prostě kopírují. A
všechny tyto troje noviny jsou v židovských rukou.
NEW
YORK TIMES je neoficiální společenský, módní, zábavní, politický a kulturní
průvodce „národem“. Říká americkým „měšťákům“, které knihy kupovat a na které
filmy jít, jaké názory momentálně „frčí“, kteří politikové, vzdělavatelé,
duchovní vůdci, umělci a obchodníci jsou právě teď v kurzu. Po několik
desetiletí v minulém století to byly čistě americké noviny.
New
York Times založili v roce 1851 dva Američané, Henry J. Raymond a George Jones.
Po jejich smrti byly noviny roku 1896 odkoupeny z Jonesovy pozůstalosti bohatým
židovským vydavatelem Adolphem Ochsem. Jeho prapravnuk, Arhur Ochs Suzberger
jr., je momentálně vydavatelem a CEO N.Y.Times. Výkonným editorem je Max
Frankel a obchodním editorem Joseph Lelyveld. Oba jsou židé. Rodině
Suzebergerových patří také (mimo N.Y.Times Co.) dalších 33 listů, včetně Boston
Globe (koupeno v červnu 1993 za 1,1 miliardy dolarů) dále 12 časopisů (např.
McCall´s a Family Circle s nákladem více než 5 mil. výtisků), sedm televizních
a rádiových stanic, kabelový televizní systém a tři knižní vydavatelství. New
York Times News Service rozšiřuje novinové příběhy, nejzajímavější články a
fotografie New York Times po drátě do dalších 506 novin, tiskových agentur a
časopisů.
Podobná národní důležitost je přikládána WASHINGTON POSTu, který zavedením
svých agentů do vládních agentur ve Washingtonu získává ještě teplé informace
ze zasedání federální vlády. Washington Post stejně jako New York Times má
nežidovský původ. Byl založen roku 1877 Stilsonem Hutchinsem, od něhož noviny
roku 1905 koupil John R. McLean a později je zdědil Edward B. McLean. V červnu
1933, v době krize, noviny dospěly k bankrotu a koupil je Eugene Meyer,
židovský finančník a bývalý obchodní partner nechvalně proslulého Bernarda
Baruche, průmyslového magnáta Ameriky první světové války.
Washington Post nyní řídí Katherine Meyer Grahamová, dcera Eugena Meyera. Je
hlavním akcionářem a předsedkyní představenstva Washington Post Co. V roce 1979
učinila svého syna Donalda vydavatelem novin. Ten nyní zastává ve Washington
Post také funkce presidenta a CEO.
Washington Post Co. vlastní mnoho dalších holdingových společností v oblasti
novin, televize a časopisů (za povšimnutí stojí druhý nejoblíbenější týdeník
Newsweek).
WALL STREET JOURNAL, jehož se každý pracovní den prodá 2,1 milionů výtisků, je
deník s největším nákladem. Patří společnosti Dow Jones and Co., newyorské
korporaci, která vydává dalších 24 deníků, mezi jinými také finanční bulvární
týdeník Barron´s. Předsedou a CEO společnosti je Peter R. Kann, žid. Kann
zastává také post předsedy a vydavatele Wall Street Journal.
Ostatní newyorské noviny nejsou v o mnoho lepších rukou než New York Times a
Wall Street Journal. V lednu 1993 byly newyorské Daily News odkoupeny z
pozůstalosti židovského magnáta v oblasti médií Roberta Maxwella (narozen jako
Ludvík Hoch v Československu) židovským obchodníkem s nemovitostmi Mortimerem
B. Zuckermanem. Village Voice je v osobním vlastnictví Leonarda Sterna,
židovského miliardáře, majitele Hartz Mountain, firmy dodávající potřeby pro
domácí zvířata. New York Post, trpící mnoha krutými finančními problémy, si rok
mezi sebou přehazovaly jako horký brambor společnosti obzvláště odporných
židovských miliardářů – Peter Kalikow, Steven Hoffenberg, Abraham Hirshfeld a
australský novinový baron Rupert Murdoch.
Ostatní
média
S
ostatními médii je to prakticky stejné jako s televizí, novinami a rádiem.
Vezměte si třeba časopisy zabývající se politikou. Ve Spojených Státech
vycházejí jen tři, které za něco stojí: Time, Newsweek, a U.S.News and World
Report.TIME s týdenním nákladem 4,1 miliónů výtisků, je vydáván pobočkou Time
Warner Commnunications, novým konglomerátem ve světě médií, který vznikl roku
1989 spojením Time Inc. s Warner Communications. CEO v Time Warner
Communications, jak již bylo řečeno, je žid Gerald Levin.
NEWSWEEK je vydáván společností Washington Post Co., jak víme je pod vedením
židovky Katherine Meyer Grahamové. Jeho týdenní náklad je 3,2 miliónů výtisků.
U.S.NEWS AND WORLD REPORT s týdenním nákladem 2,3 miliónů výtisků vlastí a
vydává již zmíněný Mortimer B. Zuckerman, který je šéfredaktorem magazínu.
Zuckermanovi patří i Atlantic Monthly a newyorské bulvární noviny Daily News.
Nebo se podívejme na knihy – ve Spojených státech jsou tisíce vydavatelů, a
mezi těmito tisící není mnoho těch, kteří nejsou vůbec, nebo jen minimálně
ovlivňováni židy. Někteří z nich se odvažují vydávat knihy neschválené
židovským establishmentem. Ale všichni tito vydavatelé jsou malí a jejich knihy
se jen velmi zřídka dostanou do rukou té velké spoustě Američanů, kteří si
kupují knihy v drugstorech (něco jako smíšené zboží), nebo v knihkupectvích,
jejichž prodejny jsou po celých Státech. Mezi obrovskými vydavatelskými
konglomeráty je situace kupodivu docela dobrá. Ze šesti největších knižních
vydavatelství podle Publishers Weekly patří židům jen tři. Jsou to největší
Simon and Schuster, a šestá Time Warner Trade Group (včetně Warner Books a
Little Brown).
Už
jsme se zmínili o tom, že Random House vlastní rodina Newhouseů a že Gerald
Levin je CEO v Time Warner Communications, jehož divizí je Time Warner Trade
Group. Simon and Schuster je pobočkou Paramount Communications (bývalé Gulf and
Wastern Inc.), jejímž předsedou a CEO je Marti S. Davis, což také víme.
Další vydavatelství zvláštního významu je Western Publishing. Přestože je až
13. největší v USA, je největším vydavatelem dětských knih s více než 50% trhu.
Předsedou a CEO této společnosti je Richard Bernstein, žid.
To
jsou fakta vypovídající o tom, kdo řídí americká a potažmo i světová média.
Každý, komu se chce strávit pár hodin ve velké knihovně a prohlížet současné
ročenky rádiového a televizního průmyslu a nahlížet do tiráží novin a časopisů
nebo registrů korporací a jejich úředníků, si může jejich pravdivost ověřit. Je
to nezpochybnitelné, a když takovou věc předložíte nějakému židovi, obvykle
použije vyhýbavé taktiky. Vítězoslavně vám oznámí: „Ted Turner není žid“, jako
kdyby se mluvilo o něm. Jsou-li zatlačeni do rohu, okamžitě vytáhnou
antisemitismus. A je to hlavně strach z tohoto obvinění, co nutí lidí znající
fakta k mlčení.
Ale
my tyto informace a důležité skutečnosti nesmíme držet v tajnosti. Židovské
řízení amerických masmédií je nejdůležitější věcí v životě nejen pro Američany,
ale i v celém dnešním světě. Nic, ani mor, hlad, ekonomický kolaps, dokonce ani
jaderná válka není pro budoucnost lidstva nebezpečnější. Tím, že necháváme židy
řídit naše zábavní a informační média, jim vkládáme do rukou strategický vliv
na náš politický systém a v podstatě řízení vlády. Také jim dáváme možnost
ovlivňovat myšlení a duše našich dětí, jejichž postoje a ideje jsou formovány
více židovskými filmy a televizí než rodiči, školou nebo čímkoliv jiným.
Židy řízená zábavní média nás už po léta přesvědčují, že homosexualita je
naprosto běžný a přijatelný způsob života, že není nic špatného na tom,
vezme-li si bílá žena černého muže, že je nežádoucí a zpátečnické mít národní
cítění, že potrat je pouze umělé přerušení (!?) těhotenství, že euthanasie je
ulehčení odchodu z tohoto světa nemocnému člověku atd. atd.
Naše
odpovědnost
Musíme zabránit dalšímu rozšiřování tohoto jedu mezi naše lidi a musíme zlomit
moc těch, kteří tento jed šíří. Bylo by velmi netolerantní, kdyby tak velká moc
byla soustředěna v rukou jakékoli cizinecké menšiny. Ale s židy, s jejich tři
tisíce let trvajícím ničením národů starověkým Egyptem počínaje a Ruskem zatím
konče, kteří mají tuto obrovskou moc ve svých rukou, je to úplná sebevražda.
Samozřejmě skutečnost, že tolik bílých Američanů dnes žije s jakýmsi pocitem
viny a sebenenávisti a snaží se svou vlastní rasu v podstatě zničit, je vina
židovských vlivů na světová média.
Když už jsme přijali skutečnost, že židé řídí média, musíme teď bezpodmínečně
udělat něco, co jejich nadvládu zničí. Musíme se propracovat od ničeho až ke
smetení této nepřátelské síly, která své smrtící drápy zatíná do našich lidí,
do jejich myslí a duší pouští svůj jed.
Nezničíme-li my je, zničí oni nás !
Začněme bojovat proti tomuto nevyhnutelnému konci !
Pozn.
PSN:
Tento
překlad pochází asi z roku 1996 a je dílem Hnutí
Národního Sjednocení. Takže údaje jsou poněkud
zastaralé. Aktuální zpracování této studie v anglickém
jazyce lze najít na stránkách:
http://www.natall.com/who-rules-america
