Mein Kampf
ADOLF HITLER
6
VÁLECNÁ PROPAGANDA
Mein Kampf
ADOLF HITLER
6
VÁLECNÁ PROPAGANDA
Pri svém pozorném sledování veškerého politického dení jsem se vždy mimorádne zajímal o propagandistickou cinnost. Spatroval jsem v ní nástroj, jenž práve socialisticko-marxistické organizace ovládaly s mistrnou šikovností a umeli ji používat. Poznal jsem už záhy, že správné používání propagandy je skutecné umení, jež bylo obcanským stranám cizí. Jenom krestanskosociální hnutí, hlavne za casu Luegera, se naucilo s tímto nástrojem virtuózne zacházet a vdecilo mu za velmi mnoho úspechu.Teprve behem války bylo možné pozorovat, k jak príšerným výsledkum mohla vést správne používaná propaganda. Bohužel to bylo možné studovat jenom na druhé strane, nebot cinnost naší strany byla v tomto smeru více než skromná. Úplné selhání veškeré agitace na nemecké strane, které muselo bít do ocí predevším každému vojákovi, bylo pro me podnetem k tomu, abych se ješte intenzivneji otázkou propagandy zabýval. Casu k premýšlení bylo pritom víc než dost, praktické vyucování nám ale poskytoval neprítel, a to bohužel až príliš dobre. Nebot co se u nás zameškalo, to dohnal protivník s neslýchanou obratností a vskutku geniální vypocítavostí. Na této neprátelské válecné propagande jsem se velmi mnoho naucil. Avšak v hlavách tech, jež se meli poucit predevším, nezanechala tato doba žádné stopy, cástecne se domnívali, že jsou príliš chytrí, než aby se ucili od jiných, cástecne jim k tomu chybela vule.
Byla u nás vubec nejak propaganda? Na tuto otázku mohu odpovedet pouze tak, že bohužel nebyla. Vše, co se v tomto smeru delo, bylo nedostatecné a špatné od samotného pocátku tak, že to prinejmenším bylo k nicemu, pokud to prímo neprinášelo škodu. Ve forme nedostatecné, v podstate psychologicky špatné: to je výsledek pozorné analýzy nemecké válecné propagandy. Již v základní otázce nebylo zcela jasno: je propaganda prostredek nebo úcel? Je to prostredek a proto musí být posuzována z hlediska úcelu. Její forma musí být úcelne prizpusobena cíli, který podporuje a jemuž slouží. Je jasné, že z hlediska všeobecné potreby muže být význam ruzný. Cíl, za který se ve válce bojovalo, byl nejvznešenejší a nejvyšší, jaký si clovek muže predstavit: byla to svoboda a nezávislost našeho národa, zajištení jeho výživy pro budoucnost - a cest národa, neco, co navzdory všem dnešním opacným názorum prece jen existuje ci melo by existovat, nebot národy beze cti ztratí dríve nebo pozdeji svobodu i nezávislost, což odpovídá vyšší spravedlnosti, protože generace bezectných lumpu si nezasluhují žádnou svobodu. Kdo ale chce být zbabelým otrokem, nesmí a ani nemuže mít žádnou cest, protože tato by zakrátko propadla všeobecnému opovržení.
Nemecký národ vedl zápas o lidské bytí a úcelem válecné propagandy bylo podporovat tento boj, jejím cílem muselo být napomoci k vítezství.
Bojují-li národy o svou existenci na této planete, jedná se o osudovou otázku bytí ci nebytí, v tomto prípade jsou veškeré humanitní ci estetické úvahy nicotné. Nebot tyto predstavy se nevznášejí v éteru, nýbrž vycházejí z lidské fantazie a jsou vázány na cloveka. Jeho odchodem z tohoto sveta se rozplývají i tyto pojmy v nicotu, nebot príroda je nezná. Avšak i mezi lidmi jsou vlastní pouze nekolika málo národum ci lépe rasám a to v té míre, jak tyto pojmy vycházejí z jejich citu. Humanita a estetika by zašly i ve svete obývaném lidmi, pokud by tento svet ztratil ty rasy, jež jsou tvurci a nositeli techto pojmu. Tím mají tyto pojmy v boji národa o bytí na tomto svete jen podradný význam, pro formy tohoto boje nejsou urcující, jakmile by mohly ochromovat sebezáchovnou sílu bojujícího národa.
K otázce humanity se vyjádril již Moltke v tom smyslu, že humanita ve válce spocívá v krátkosti deje, takže jí nejvíce odpovídá nejostrejší zpusob boje. Pokusí-li se nekdo vstoupit do techto vecí se žvásty o estetice, muže se mu dostat pouze jediné odpovedi: osudové otázky významu boje národa o existenci ruší veškeré závazky vuci kráse. Nejméne krásné, co muže v lidském živote existovat, je a vždycky bude jarmo otroctví. Pocituje snad švábská dekadence dnešní údel nemeckého národa jako "estetický"? S Židy se o tomto problému opravdu nemusíme bavit. Celé jejich bytí je zhmotnelý protest proti estetice obrazu Páne. Vyloucíme-li tato hlediska humanity a krásy jako merítka v boji, potom nemohou být použita ani jako merítka pro propagandu. Propaganda byla ve válce prostredkem k jistému úcelu, což byl boj o bytí nemeckého národa, proto mohla být propaganda posuzována pouze na základe zásad platných pro tento úcel. Nejhroznejší zbrane byly humánní, pokud sloužily rychlému vítezství a krásné byly pouze takové metody, které pomáhaly zajistit národu dustojnost svobody. To byl jediný možný postoj k otázce válecné propagandy v situaci boje na život a na smrt. Kdyby toto bylo jasné na takzvaných rozhodujících místech, nikdy by nebyla možná taková nejistota ohledne formy a použití této zbrane, nebot propaganda je zbran, a to vpravde strašlivá v rukou znalce.
Druhá otázka, která mela prímo rozhodující význam, byla tato: Na koho se má propaganda obracet? Na vedeckou inteligenci anebo na méne vzdelanou masu? Propaganda se má vždy obracet na masu! Pro inteligenci, nebo pro to, co si dnes tak ríká, není urcena propaganda, nýbrž vedecké poucení. Propaganda je svým obsahem vedou tak málo, jako je plakát umením. Umení plakátu spocívá ve schopnosti jeho tvurce, formou a barvou upoutat dav. Plakát zvoucí na umeleckou výstavu má upozornit na umení na této výstave, cím více se mu to podarí, tím vetší je umení plakátu jako takového. Plakát má rovnež zprostredkovat predstavu o významu výstavy, jeho úkolem však není nahradit vystavované umení. Proto kdo se chce zabývat umením jako takovým, musí prostudovat víc než jen plakát, nestací ani pouhá "procházka výstavou". Od takového cloveka se ocekává, že se dukladným pozorováním zahloubá do jednotlivých del a poté si o techto zvolna vytvorí správný úsudek. Podobe je tomu i s propagandou. Úkol propagandy nespocívá ve vedeckém vzdelání jednotlivce, nýbrž v upozornení masy na urcité skutecnosti, procesy, nutnosti apod., jejichž význam má dostat do jejího povedomí. Umení nyní spocívá výhradne v tom, dosáhnout toho tak vhodným zpusobem, aby vzniklo všeobecné presvedcení o realite jisté skutecnosti, nutnosti urcitého procesu, správnosti urcité nutnosti atd. Jelikož však propaganda jako taková není a nemuže být sama o sobe nutností, protože jejím úkolem je stejne jak v prípade plakátu upoutat masu a nikoliv poucovat vedecky vzdelané a o vzdelání usilující jednotlivce, musí se její pusobení obracet vždy spíš na cit a méne na takzvaný rozum. Každá propaganda musí být lidová a její duchovní úroven se musí prizpusobit úrovni chápání tech nejomezenejších mezi temi, na než se obrací. Její ciste duchovní úroven musí být tím nižší, cím pocetnejší je masa lidí, jimž je urcena. Jedná-li se však o to, aby do okruhu její pusobnosti byl vtažen celý národ, jak je tomu v prípade válecné propagandy, je na míste velká pozornost pri vyhýbání se príliš vysokým duchovním nárokum. Cím skromnejší je její vedecký balast a cím více se orientuje na cítení masy, tím výraznejší je její úspech. Tento je nejlepším dukazem správnosti ci nesprávnosti propagandy, nikoliv uspokojení nekolika ucencu ci estetických ucedníku. Umení propagandy spocívá práve v tom, že chápe citový svet predstav velké masy a nachází psychologicky správnou formou cestu k získání pozornosti a poté srdcí této masy. Že to naši vševedi nechápou, je dukazem jejich lenosti v myšlení nebo domýšlivosti. Pochopíme-li nutnost orientace propagandy na nejširší masy, vyplývá z toho pro nás následující ponaucení: Je nesprávné chtít dát propagande mnohostrannost nejakého vedeckého školení. Vnímavost velké masy je velmi omezená, schopnost porozumení malá, zapomnetlivost však velká. Vzhledem k temto skutecnostem se musí úcinná propaganda omezit vždy pouze na velmi málo bodu a tyto heslovite opakovat tak dlouho, až urcite i ten poslední mezi adresáty si dokáže predstavit oc jde. Jakmile tato zásada není respektována a propaganda chce být mnohostranná, roztríští se úcinek, ponevadž množství nabízené látky není pro masu stravitelné ani zapamatovatelné. Tím se výsledek oslabuje a v posledku i ruší. Cím vyšší má být linie znázornení, tím psychologicky správnejší musí být stanovení taktiky.
Bylo napríklad zásadne nesprávné zesmešnovat protivníka, jak o to usilovala predevším propaganda rakouských a nemeckých humoristických listu. Zásadne nesprávná proto, ponevadž reálné setkání s protivníkem muselo ihned vzbudit zcela jiné presvedcení, což se pak nejstrašnejším zpusobem vymstilo, nebot ted se cítil nemecký stát pod bezprostredním dojmem protivníkova odporu oklamán tvurci své dosavadní osvety a namísto posílení bojového ducha nebo jeho upevnení se dostavil pravý opak. Clovek klesal na mysli.
Naproti tomu válecná propaganda Anglicanu a Americanu byla psychologicky správná. Již tím, že národu predstavovala Nemce jako Barbary a Huny, pripravovala jednotlivé vojáky na hruzy války a pomáhala mu vyvarovat se zklamání. Potom i ta nejstrašnejší zbran, jež byla proti nemu použita, se jevila jako potvrzení predchozí osvety a posilovala také víru ve správnost tvrzení jeho vlády a na druhé strane stupnovala hnev a nenávist proti zlorecenému nepríteli. Nebot šeredný úcinek zbrane, který poznal ze strany protivníka, se mu jevil jako dukaz již známé "hunské" brutality barbarského neprítele, aniž by ho to alespon na okamžik primelo k premyšlení, že jeho zbrane snad, ba dokonce pravdepodobne, mohou pusobit neméne príšerne.
Anglický voják se nemohl cítit tak, že by byl z domova nesprávne informován, což se bohužel stávalo vojákovi nemeckému, až tento nakonec odmítal všechno, co ze strany propagandy pricházelo jako
"podvod" a "krec". To vše bylo dusledkem toho, že k propagande byl odvelen první osel, který se namanul (nebo to byli i "jinak" chytrí lidé), namísto aby nahore pochopili, že pro tuto práci jsou vhodní jen ti nejgeniálnejší znalci lidských duší. Nemecká válecná propaganda nabízela neprekonatelný názorný príklad témer opatrne pusobící "osvety", což bylo dusledkem naprosté absence psychologicky správného uvažování. Zato u protivníka se ale mohl velmi poucit každý, kdo s otevrenýma ocima a neotupelým vnímáním zpracovával ctyri a pul roku trvající príval neprátelské propagandy.
Nejhorší to však bylo s pochopením nejduležitejšího predpokladu každé propagandistické cinnosti: totiž zásade subjektivní jednostranné stanovisko této cinnosti ke každé otázce, kterou zpracovávala. V této oblasti se hned na zacátku války hrešilo shora dolu tak, že clovek mel právo pochybovat o tom, zda tolik nesmyslu lze pripisovat pouze hlouposti.
Co byste rekli napríklad reklamnímu plakátu, který má propagovat nové mýdlo, pritom však chválí také mýdlo staré. Clovek by nad tím jen potrásl hlavou.
Stejne tak to ale bylo i s politickou reklamou. Úkolem propagandy není napríklad zvažovat ruzná práva, ale výhradný duraz na právo jedno, jež propaganda zastupuje. Není jejím úkolem zjištovat objektivní pravdu, pokud je výhodné pro druhou stranu a predkládat jí mase v doktrinárské uprímnosti, nýbrž nepretržite sloužit pravde vlastní.
Bylo od základu špatné vinu na vzniku války vysvetlovat z takového hlediska, že za rozpoutání této katastrofy nelze cinit odpovedným jenom Nemecko, nýbrž správné by bylo tuto vinu beze zbytku svalovat na protivníka, dokonce i kdyby to neodpovídalo skutecnosti, ackoliv tomu tak opravdu bylo.
Jaký byl dusledek této polovicatosti? Široká masa národa nesestává z diplomatu nebo z ucitelu státního práva, ba ani ne výhradne z rozumných lidí schopných úsudku, nýbrž stejne tak z kolísajících, pochybujících a nejistých nebožáku. Jakmile jednou vlastní propaganda prizná jen záblesk pravdy na druhé strane, ihned je dán duvod k pochybnostem o vlastní pravde. Masa není schopna rozlišovat, kde koncí cizí bezpráví a zacíná bezpráví vlastní. V takovém prípade znejistí a stává se neduverivou, obzvlášte tehdy, nedopustí-li se protivník stejného nesmyslu a veškerou vinu podsouvá nepríteli. Co je potom prirozenejšího než to, že vlastní národ zacne verit víc neprátelské propagande než vlastní? Žádný jiný národ není tolik posedlý objektivitou jako Nemci! Nebot každý Nemec se bude snažit o to, a.by se nedopustil na protivníkovi bezpráví, nehlede na nebezpecí težké újmy a dokonce i znicení vlastního národa a státu. Že to tak na rozhodujících místech prirozene nebylo myšleno, to si masa vubec neuvedomí. Národ má ve své prevážné vetšine natolik feminizacní charakter, že jeho myšlení a konání je urcováno více citovým vnímáním než strízlivou úvahou. Toto vnímání ale není komplikované, nýbrž velmi jednoduché a uzavrené. Není tu prílišné diferenciace, nýbrž rozlišování pozitivní nebo negativní, láska nebo nenávist, právo nebo bezpráví, pravda nebo lež, ale nikdy napul tak a napul onak nebo cástecne atd. Skvelou znalostí primitivního zpusobu vnímání široké masy se vyznacovala anglická propaganda, která se tomuto dokázala prizpusobit a zpusobem stejne bezohledným jako geniálním zajištovala predpoklady pro morální pevnost vojska na fronte, dokonce i v prípadech nejvetších neúspechu, pricemž dokázala také prezentovat neprítele jako jediného viníka na vypuknutí války: byla to lež, které se verilo proto, že byla predkládána s bezpodmínecnou, drzou, jednostrannou tvrdošíjností citove chladnému, vždy extrémne rozpoloženému, velkému národu.
Jak velmi byl tento druh propagandy úcinný, to ukázala nejlépe skutecnost, že ješte po ctyrech letech dokázala držet v šachu protivníka, pricemž zacínala dokonce nahlodávat náš vlastní národ. Naší propagande takový úspech nebyl dán a nelze se tomu skutecne divit. Už ve své vnitrní dvojznacnosti nesla zárodek neúcinnosti. Z hlediska jejího obsahu bylo málo pravdepodobné, že by vzbudila v masách žádoucí dojem. Doufat, že by se tímto pacifistickým odvarem mohlo podarit nadchnout lidí až k smrti, to snad dokázali jen naši duchaplní "státníci". Ubohý produkt naší propagandy byl neúcelný a dokonce i škodlivý. Ale veškerá genialita okázalé propagandy nepovede k úspechu, není-li brán neustále ostrý zretel na jednu fundamentální zásadu. Propaganda se musí omezit na nejnutnejší obsah a tento neustále opakovat. Vytrvalost je v tomto prípade, stejne jako u mnoha jiných vecí na svete, prvním a nejduležitejším predpokladem úspechu. Práve v oblasti propagandy se nesmíme nechat svést estéty nebo otupelými lidmi: prvními proto, že obsah propagandy v její forme a výrazu by zakrátko byl pritažlivý spíš pro cajové dýchánky než pro široké masy, pred temi druhými je treba se mít úzkostlive na pozoru proto, že nedostatek jejich vlastních nových pocitu je vede k hledání stále nových podnetu. Tyto lidí brzy všechno omrzí, prejí si zmenu a nedokáží se nikdy vcítit do potreb dosud neznudeného sveta, ci tento dokonce pochopit. Patrí vždy k prvním kritikum propagandy ci lépe jejího obsahu, který se jim zdá príliš zastaralý, príliš otrepaný, jindy zase prežitý atd. Chtejí stále neco nového, hledají zmenu a tím se stávají smrtelnými nepráteli každého úcinného politického ovlivnování masy. Nebot jakmile se organizace a obsah propagandy zacnou rídit podle jejich predstav, ztrácí propaganda jakoukoliv semknutost a rozpadá se.
Propaganda tu však není proto, aby obstarávala panstvu prubežne zajímavou zmenu, nýbrž aby presvedcovala, a to masy. Ty však potrebují pri své težkopádnosti vždy urcitý cas, než jsou schopny vzít nejakou na vedomí a pouze tisícerým opakováním jednoduchých pojmu si ji zapamatuji.
Žádná zmena se nikdy nesmí týkat obsahu toho, co se propaguje, nýbrž musí vyjadrovat vždy totéž. Heslo musí být osvetlováno ze všech stran, avšak na konci toho všeho musí být zase totéž heslo. Pouze tak muže a bude propaganda pusobit jednotne a celistve.
Hlavní linie, která se nikdy nesmí opustit, nechává nazrávat konecný úspech a to prostrednictvím jejího stále stejného a dusledného zduraznování. Potom ale s údivem zjistíme, k jak neskutecným a sotva pochopitelným výsledkum taková vytrvalost vede. Úspech každé reklamy, až v obchodu ci v politice, je podmínen dobou trvání, pravidelností nasazení a neroztríšteností.
Válecná propaganda neprítele nám muže být vzorem: byla omezena na nekolik málo hledisek, výhradne orientovaná na masy a praktikovaná s neúnavnou vytrvalostí. Behem celé války byla používána stejná základní myšlenka jakož i provádecí formy, jež se jednou osvedcily jako správné, aniž by kdy došlo k nepatrné zmene. Zpocátku se drzostí svých tvrzeni zdála bláznivá, pozdeji se stávala nepríjemnou a nakonec se jí verilo. Po ctyrech a pul letech vypukla v Nemecku revoluce, z jejíchž klícových hesel vycházela neprátelská válecná propaganda. V Anglii však pochopili ješte neco. Že možný úspech této duchovní zbrane spocívá v jejím masivním nasazeni.
Úspech však pokryje veškeré náklady. Propaganda u nich platila za zbran prvního rádu, zatímco u nás to byl chléb nezamestnaných politiku a hrdinu z protekcních míst.
Její úspech byl nakonec roven nule.
HOME
MEIN KAMPF, ADOLF HITLER
Svenska
English
German
French
THE POLITICAL TESTAMENT OF ADOLF HITLER
French
English
German
Italian
Spanish.
Norsk
The Jewish plans!
The Jewish Plots!
Must Germany Perish?
A Jewish plan for the extinction of the German nation
and the total eradication from the earth, of all her people!
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish |
Judaism =Racism, Domination, Dccupation
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish | Italian | Danish |
The Protocols of Zion
