Mein Kampf
ADOLF HITLER
8
POCÁTEK MÉ POLITICKÉ CINNOSTI
Mein Kampf
ADOLF HITLER
8
POCÁTEK MÉ POLITICKÉ CINNOSTI
Ješte koncem listopadu roku 1918 jsem se vrátil zpet do Mnichova. Jel jsem opet k záložnímu bataliónu mého regimentu, který se nacházel v rukou "vojenské rady". Celý jeho režim byl tak otravný, že jsem se okamžite rozhodl, pokud možno co nejdríve opet odejit. S jedním verným kamarádem z pole, Schmiedtem Ernstem jsem dorazil do Traunsteinu a zustal jsem tam až do zrušeni tábora.V breznu 1919 jsme se opet vrátili do Mnichova. Situace byla k neudržení a nutila nutne k dalšímu pokracování revoluce. Smrt Eisnera jenom urychlila její prubeh a vedla konecne k diktature rad, lépe receno k docasné nadvláde Židu, tak jak byl puvodní zámer puvodcu celé revoluce.
V té dobe se mi hlavou honily nekonecné plány. Dlouhé dny jsem premýšlel, co by se nyní konecne dalo udelat, avšak koncem každé úvahy bylo strízlivé zjištení, že sám jako bezejmenný nemám nejmenší predpoklady k jakémukoliv úcelnému jednání. O duvodech, proc jsem se i tehdy nerozhodl vstoupit do žádné ze stávajících stran, se zmíním ješte pozdeji.
V prubehu nové revoluce jsem poprvé vystoupil tak, že se to setkalo s nelibostí centrální rady. Dne 27. dubna 1919 jsem mel být v ranních hodinách zatcen. Tri chlápci však vzhledem k namíreným karabinám nemeli dost odvahy, a tak odtáhli tam, odkud prišli. Nekolik dnu po osvobození Mnichova jsem byl predvolán pred vyšetrující komisi ohledne revolucních události u 2. Pešího regimentu. To byla více méne má první ciste politická aktivní cinnost. Již nekolik týdnu nato jsem obdržel rozkaz zúcastnit se jednoho kurzu, který byl porádán pro príslušníky branné moci. Behem neho meli vojáci obdržet urcité základy obcansko-právního myšlení. Pro mne ležela hodnota celého kurzu v tom, že jsem zde dostal možnost poznat nekolik stejne smýšlejících kamarádu, se kterými jsem mohl dukladne prodiskutovat soucasnou stávající situaci. Byli jsme všichni více ci méne presvedceni, že Nemecko nemuže z nastávající krize zachránit žádná ze stávajících stran, at již to jsou listopadoví vzbourenci, Centrum, nebo Sociální demokracie. A že ani takzvané obcansko-národní sdruženi pri sebevetší vuli nikdy nemuže pochopit, to, co se skutecne odehrává. Zde chybela celá rada predpokladu, bez kterých se podobná práce nemuže nikdy podarit. Následná doba také naše tehdejší názory potvrdila.
Tak se v tomto malém kruhu navrhlo založení zcela nové strany. Základní myšlenky, které nám tehdy vytanuly na mysli byly stejné‚ jako ty, které byly pozdeji zrealizovány v "nemecké strane pracujících". Název nove zakládaného hnutí musel od pocátku vycházet z predpokladu prístupu k širokým pracujícím vrstvám, nebot bez této vlastnosti nám pripadala práce bezúcelná a zbytecná. Tak jsme prišli na název "Sociálne-revolucní strana" , to proto, jelikož sociální názory nového sdružení bylo vskutku revolucní. Hlubší smysl však ležel v následujícím: At již jsem se dríve zabýval hospodárskými problémy v jakékoliv míre, zustalo to vždy v mezích, které vycházely z pojetí sociálních otázek. Teprve pozdeji se rozšírily tyto rámce na podklade revize nemecké svazové politiky. Byla velkým dílem výsledkem špatného ekonomického odhadu a nejasností o možnostech obživy nemeckého národa v nadcházejících casech. Všechny tyto myšlenky však doposud spocívaly v mínení, že kapitál je v každém prípade výsledný produkt práce a s tím je sám sobe podkladem korektury všech tech faktoru, které lidskou cinnost budto podporuji, nebo ji naopak pozastavují. V tom potom také spocívá národní význam kapitálu, že sám zcela závisí na velikosti, svobode a síle státu, a tedy národa, že tato provázanost již sama o sobe musí vést k podpore tohoto kapitálu ze strany státu a národa, z jednoduchého duvodu sebezáchovy resp. dalšího rozmnožování. Toto odkázání kapitálu na nezávislý svobodný stát podporuje jednoznacne tuto svobodu, moc, sílu atd. národa. Tím byla také pomerne jasnejší a srozumitelnejší úloha státu vuci kapitálu: má se starat pouze o to, aby zustal sluhou státu, a nemel by si namlouvat, že je pánem národa. Toto stanovisko se pak dá ohranicit dvemi mezními liniemi: udržováni životaschopné národní a nezávislé ekonomiky na strane jedné, a zajištování sociálních práv pracujících na strane druhé. Rozdíl tohoto cistého kapitálu, coby konecného produktu tvurcí práce, oproti kapitálu, jehož existence a bytí je založeno výhradne na spekulacích, jsem dríve nebyl s to zcela rozeznat, tak, jak bych si to býval prál. Chybel mi zde prvotní impuls, který se ke mne tehdy nedostal. Tomu se dostalo patricného zadostiucinení práve na již zmíneném kurzu behem prednášky pana Gottfrieda Federse.
Poprvé v mém živote jsem byl konfrontován s mezinárodním burzovním a pujckovým kapitálem. Poté, co jsem vyslechl první Federsovu prednášku, me okamžite probleskla hlavou myšlenka že jsem nalezl životní predpoklad k založení nové strany.
Federsova zásluha v mých ocích spocívala v tom, že s diskrétní brutalitou definoval jak spekulativní, tak i národne hospodárský charakter burzovního a pujckového kapitálu, a odkryl jeho prastarý predpoklad úroku. Jeho výklady byly ve všech základních otázkách do té míry správné, že se jeho kritikové hned od zacátku zmohli na kritiku teoretické správnosti myšlenek, než že by mohli pochybovat o praktických možnostech jejich realizace. Avšak to, co bylo v ocích ostatních slabinou Federsových výkladu, tvorilo v mých jejich sílu.
Úkolem programátora není stanovovat rozdílné stupne pracnosti urcité veci, nýbrž objasnit tuto vec jako takovou, to znamená: má se starat spíše o cestu, než o samotný cíl. Zde však rozhoduje principiální správnost dané myšlenky a ne obtížnost jejího provedení. Jakmile se však programátor pokusí v míste absolutní pravdy mít na zreteli takzvanou úcelnost a skutecnost, prestává být polárkou hledajícího lidstva, aby se stal receptem všedního dne. Programátor urcitého hnutí vytycil jeho cíl, a politik musí usilovat o jeho naplnení. Jeden je podle toho ve svém myšlení urcen vecnou pravdou, druhý ve svém jednání více nynejší praktickou skutecnosti. Velikost jednoho leží v absolutne abstraktní správnosti jeho myšlenek, druhého pak ve správném prístupu k daným skutecnostem a jejich užitecným využitím, pricemž jako vodící hvezda by mu mel sloužit programátoruv cíl. zatímco se za prubírský kámen významnosti daného politika dá brát úspešnost jeho plánu a cinu, to znamená stávání se skutecností, uskutecnení posledního zámeru programátora je nerealizovatelné, nebot uchopit pravdivost lidských myšlenek, vytycit jasné cíle, a samotné vyplnení tohoto musí ztroskotat na všeobecné lidské neúplnosti a nedostatecnosti. Cím abstraktneji správnejší a tím i mohutnejší bude myšlenka, o to nemožnejší zustane její úplné uskutecnení, pokud bude odvislá od lidí. Proto také nemuže být význam programátora meren skrze naplnení jeho cílu, nýbrž práve jeho správností a vlivem, kterými zapusobil na vývoj lidstva. Kdyby tomu bylo jinak, nemohli by se zakladatelé ruzných náboženství pocítat k nejvetším lidem na této zemi, prestože uskutecnení jejich etických zámeru se nikdy ani zdaleka nepriblíží svému naplneni. Samotná víra v lásku je ve svých úcincích pouze slabým odleskem zámeru jejich vznešených zakladatelu, vždyt její význam leží ve smeru, který se snaží udávat vývoj všeobecné lidské kultury, morálky a mravnosti.
Nesmírne velké rozdíly úkolu programátora a politika je také prícinnou, proc se také tito dva nedají sjednotit do jedné osoby. Platí to predevším u takzvaných "úspešných" politiku malého formátu, jejichž cinnost je skutecne pouze "umením možností", jak Bismarck alespon jednou trochu povolane oznacil politiku. Cím více se takový "politik" straní velkých myšlenek, tím snadnejších, castejších a viditelne rychlejších úspechu dosáhne. Dílo takových politiku je více ci méne pro potomstvo bezvýznamné, nebot jejich úspechy v prítomnosti spocívají na vyhýbání se všem skutecným velkým a rozhodujícím problémum a myšlenkám, které by jako takové mohly být duležité pro pozdejší generace.
Uskutecnení podobných cílu, které by mohly mít hodnotu a význam i v té nejvzdálenejší budoucnosti, se zastánci techto myšlenek vetšinou nevyplácí a nalézá pouze zrídka porozumeni u nejširších mas, které spíš ocení slevy mléka a piva, než dlouhodobé plány pro budoucnost, jejichž uskutecnení se muže dostavit teprve pozdeji, a jejichž využiti se docká teprve jejich potomstvo. A tak se z urcité dávky ješitnosti, která je vždy blízká príbuzná hlouposti, bude velká cást politiku stranit všech opravdu významných, težkých konceptu budoucnosti, jen aby ani na okamžik neztratili momentální sympatie širokých vrstev obyvatelstva. Úspech a význam takového politika pak spocívá výhradne v prítomnosti a není existencní pro jeho potomstvo. Tyto malé mozky to také moc neruší, stací jim to.
Jiné pomery vládnou u programátoru. Jejich význam spocívá skoro výhradne v budoucnosti, nebot je pomerne casto tím, co se oznacuje slovem "nepraktický". Nebot jestliže za umení politika platí skutecne umení možností, pak patrí programátor k tem, o kterých platí, že je bohové mají rádi pouze v prípade, když požadují a chtejí nemožné. Vetšinou se vzdávají uznání prítomnosti, avšak jsou-li jeho myšlenky nesmrtelné, sklízí za to slávu od svého potomstva.
Behem dlouhých casových úseku se muže stát, že se politik snoubí s programátorem. Cím vnitrní toto snoubení je, tím vetší jsou pak prekážky, které se pak staví proti pusobení politika. Nepracuje již pro požadavky, které vyvstávají kdejakému šosákovi, nýbrž pro cíle, které jsou srozumitelné pouze nekolika málo vyvoleným. Proto je pak jeho život rozerván láskou a nenávisti. Protest prítomnosti, kterou clovek nechápe, zápasí s uznáním potomstva, pro které prece pracuje.
Nebot cím vetší je práce jedince pro budoucnost, o to méne vnímá prítomnost, a o to težší je jeho boj, a o to ridší je jeho úspech. Vzkvétá-li však presto nekomu po staletí, naskýtá se možnost, že bude na sklonku svého života ozáren tichým z bleskem pricházející slávy. Samozrejme že tito velikáni jsou maratónskými bežci dejin, vavrínový venec soucasnosti spíš spocívá na spáncích smrtelných hrdinu.
K nim se však musí radit všichni velcí bojovníci tohoto sveta, ti, kterí nerozumeli prítomnosti, presto však byli pripraveni bojovat za své myšlenky a ideály. Jsou to ti, kterí nejvíce prirustají k srdci národa, skoro to vypadá , jako by každý cítil povinnost napravit na minulosti, cím se soucasnost prohrešila proti velikánum. Jejich život a ciny jsou hodnoceny oslavným a vdecným uznáním a povznáší predevším behem pochmurných dnu zlomená srdce a zoufal‚ duše. K tomu ovšem nepatrí pouze skutecne velcí státníci, nýbrž také všichni ostatní velcí reformátori. Vedle Fridricha Velikého zde stojí Martin Luther, stejne jako Richard Wagner.
Když jsem poprvé slyšel Federsovu prednášku o "rozdrcení úrokového otroctví", okamžite jsem vedel, že se jedná o teoretickou pravdu, která se musí stát nejstálejším smyslem budoucnosti nemeckého národa. Britké oddeleni burzovního kapitálu od národního hospodárství nabízelo možnost postavit se zmezinárodnováni nemeckého hospodárství, bez toho, že by se zároven bojem proti kapitálu ohrožoval samotný základ nezávislého lidového sebezachováni. Mel jsem již rozvoj Nemecka naprosto jasne pred ocima, než abych nevedel, že nejtežší boj bude potreba svést ne s neprátelskými národy, nýbrž s mezinárodním kapitálem. Ve Federsove prednášce jsem cítil ohromné heslo pro tyto nadcházející boje.
A také zde pozdejší události ukázaly, jak správné bylo naše tehdejší vnímání. Dnes již nejsme vysmíváni chytráky naši mestské politiky, dnes vidí i tito, pokud nejsou vedomými lhári, že mezinárodní kapitál byl nejenom nejvetším válecným štvácem, nýbrž že ani nyní, po skoncení boju, neopomíná delat z míru peklo.
Boj proti mezinárodnímu bankovnímu a pujcovnímu kapitálu se stal nejduležitejším programovým bojem bodem boje nemeckého národa za nezávislost a svobodu.
Co se však námitek takzvaných praktiku týce, lze jim odpovedet následovne: všechny obavy o hruzných hospodárských dusledcích odtržení z úrokového otroctví jsou zbytecné, nebot za prvé šly dosavadní hospodárské poucky nemeckému národu jen steží k duhu, vyjádrení k otázce národního sebeurceni nás velmi upomínají na odborné posudky podobných znalcu z drívejších dob, napr. bavorské zdravotní kolegium pri príležitosti otázky zavedení železnice. Všechny drívejší obavy techto urozených sboru se nikdy nenaplnily: cestujícím ve vlacích nových "parních oru" se nedelalo zle, diváci také neonemocneli, a od drevených ohrad, které mely nové zarízení skrýt, se také upustilo, - pouze drevené ohrady v hlavách všech takzvaných "expertu" zustaly zachovány i pro další generace. Za druhé by si však clovek mel dát pozor na následující: Každá, i ta nejlepší myšlenka se muže stát nebezpecnou, když si domýšlí, že je samoúcelná, i když ve skutecnosti predstavuje pouze prostredek, - pro mne však a pro všechny opravdové nacionální socialisty platí pouze jediná doktrína: národ a vlast.
To, za co musíme bojovat, je zajišteni existence a rozmnoženi naši rasy a našeho národa, za výživu jeho deti a udrženi cistoty krve, svobodu a nezávislost naši vlasti, ke kterému náš národ dozrál, k naplneni posláni, které mu bylo prideleno od stvoritele univerza.
Každý nápad a každá myšlenka, každé ucení a všechno vedení musí sloužit tomuto úcelu. Z tohoto výchozího bodu je také nutno vše proverit a dle jeho úcelnosti pak také prijmout, nebo odmítnout. Tak nemuže žádná teorie ustrnout ve smrtelnou doktrínu, nebot vše musí sloužit pouze životu.
A tak se poznatky Gottfrieda Federse staly podnetem, zabývat se dopodrobna oborem, který mi do té doby byl zcela cizí. Zacal jsem se znovu ucit, a nyní jsem teprve zcela pochopil obsah úmyslu životního díla Žida Karla Marxe. Teprve nyní jsem zcela porozumel jeho "Kapitálu", stejne jako boji sociální demokracie proti národnímu hospodárství, který mel pouze pripravit pudu pro nadvládu skutecného mezinárodního financního a pujckového kapitálu. Ovšem ješte z jedné jiné stránky pro mne tyto kurzy byly obrovským prínosem.
Jednoho dne jsem se prihlásil k diskusi. Jeden úcastník veril tomu, že by se mohl stát mluvcím Židu, a v dlouhých výkladech je zacal obhajovat. To mne vyprovokovalo k odpovedi. Prevážná vetšina prítomných úcastníku kurzu se postavila na mou stranu. Výsledkem toho však bylo, že jsem o nekolik dní pozdeji byl vybrán k tomu, abych nastoupil ke svému nekdejšímu regimentu, jako takzvaný "vzdelávací dustojník".
Disciplína vojska byla v té dobe ješte pomerne slabá . Mužstvo stále ješte trpelo následky údobí vojenských rad. Jenom pomalu a opatrne se dalo prejít k tomu, zavést opet namísto "dobrovolné" poslušnosti, jak se oznacoval chlév pod vedením Kurta Eisnera, vojenskou disciplínu a subordinaci. Stejne tak se mužstvo muselo naucit samostatne premýšlet a myslet skrze národní a vlastenecké cítení. V techto dvou smerech nyní leželo pole pusobnosti mé nové funkce. Zacal jsem s obrovskou chutí a láskou. Vždyt se mi nyní naráz nabízela možnost hovorit pred vetším poctem posluchacu, a to, co jsem dríve pouhým smyslem tušil, aniž bych to byl vedel, nyní náhle vytanulo na povrch: dovedl jsem "hovorit". Také hlas se mi do té míry zlepšil, že mi bylo zcela rozumet alespon v malých místnostech mužstva. Ze žádného jiného úkolu jsem nemohl být štastnejší, než z tohoto, nebot nyní jsem mohl ješte pred propuštením vykonat užitecnou službu v instituci, která mi nesmírne ležela na srdci: ve vojsku. Mohl jsem hovorit dokonce o úspechu: nekolik stovek, ba nekolik tisíc kamarádu jsem v prubehu mých prednášek vrátil zpet národu a vlasti. "Nacionalizoval" jsem vojsko, a mohl jsem i touto cestou prispet k posílení všeobecné disciplíny. A opet jsem pritom poznal spoustu stejne smýšlejících kamarádu, kterí se pozdeji stali základním kmenem nového hnutí.
HOME
MEIN KAMPF, ADOLF HITLER
Svenska
English
German
French
THE POLITICAL TESTAMENT OF ADOLF HITLER
French
English
German
Italian
Spanish.
Norsk
The Jewish plans!
The Jewish Plots!
Must Germany Perish?
A Jewish plan for the extinction of the German nation
and the total eradication from the earth, of all her people!
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish |
Judaism =Racism, Domination, Dccupation
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish | Italian | Danish |
The Protocols of Zion
