Mein Kampf
ADOLF HITLER
1
SVETOVÝ NÁZOR A STRANA
Mein Kampf
ADOLF HITLER
1
SVETOVÝ NÁZOR A STRANA
Dne 24. února 1920 se konalo první masové shromáždení našeho mladého hnutí. Ve slavnostní hale dvorního pivovaru v Mnichove, kde se sešlo témer dva tisíce lidí, bylo predloženo petadvacet tezí programu nové strany. Každý z bodu byl prijat bourlivým potleskem.Tím vznikly první smernice a zásady pro boj, který má za úkol zamést s tou spoustou zastaralých predstav a názoru a zabránit uskutecnování nejasných, ba dokonce škodlivých cílu. Do tohoto shnilého a zbabelého meštáckého sveta, stejne jako do vítezného tažení marxistické vlny dobývání sveta musí vstoupit nová podoba moci, aby v posledním okamžiku zastavila káru neblahého osudu.
Bylo samozrejmé, že nové hnutí mohlo doufat ve svoji významnost a v to, že se mu dostane potrebných sil pro tento obrovský boj pouze tehdy, pokud se mu již od prvních dnu podarí vzbudit v srdcích svých príznivcu svaté presvedcení, že hnutí si nedává za
cíl pouhé vypuštení nového volebního hesla do politického života, nýbrž prosazení nového svetového názoru principiálního významu.
Je treba se zamyslet nad tím, z jakých ubohých hledisek jsou sflikovány takzvané "stranické programy", které bývají cas od casu oprašovány a predelávány. Musíme detailne prozkoumat pohnutky techto meštanských "programových komisi", abychom pochopili tyto choromyslné výplody. Nebot je to vždy ta stejná starost, která vede k vytvorení nového programu, nebo k upravení toho stávajícího: obava o príští volební výsledek. Jakmile vznikne v hlavách techto parlamentních státních umelcu povedomí toho, že milý národ má zase jednou chut revoltovat a vyskocit ze sprežení staré partajnické kázy, snaží se káru vyspravit. Na radu prijdou hvezdári a stranictí astrologové, takzvaní "zkušení' a "vážení', vetšinou starí poslanci, kterí se urácí vzpomenout si na analogické situace ze své "bohaté politické zkušenosti", kdy mase už jednou pretekla míra trpelivosti, protože cítí nebezpecne blízko to, co už tu jednou bylo. Politici tedy sahají po osvedceném receptu, založí "komisi", chodí a naslouchají lidu, cmuchají v tisku, a tak pomalu vycenichají, co by milý národ mel nejradeji, co nenávidí a v co doufá. Každá profesní skupina, každá zamestnanecká trída je co nejpodrobneji studována a jsou zkoumána její nejtajnejší prání. I "zlá a špatná hesla" nebezpecné opozice bývají prehodnocována a objevují se k velikému úžasu jejich puvodních autoru a širitelu jako by nic v duchovní výzbroji starých stran.
Komise se dohromady, "revidují' starý program a vytvárejí nový (panstvo pritom mení své presvedcení jako voják v poli v košili ve chvíli, kdy stará je zavšivená!), v nemž si každý prijde na své. Sedlákovi se dostane ochrany pro jeho statek, prumyslníkovi ochrany jeho zboží, konzument bude chránen pri nákupu, ucitelum budou zvýšeny platy, úredníkum se vylepší penze, vdovy a sirotci mají být dostatecnou merou zabezpecováni státem, doprava bude podporována, tarify mají být sníženy a dokonce dane mají být - když ne úplne, tak témer - zrušeny. Obcas se stane, že se na nekoho zapomnelo, nebo že nekterý z požadavku lidu byl preslechnut. V tom prípade se na poslední chvíli flikují prázdná místa tak dlouho, až lze s klidným svedomím doufat, že se dav normálních šosáku i s jejich ženskými zklidní a nejvyšší merou uspokojí. A nyní se tedy muže, s vírou v Boha a v neotresitelnou hloupost obcanu s volebním právem, zacít boj, jak se ríká, o "nové usporádání" Ríše.
Když skonci volby a poslanci mají za sebou poslední lidové shromáždení a úspešne unikli na dalších pet let drezure plebsu, mohou se zcela venovat plneni vyšších a príjemnejších úkolu, programová komise se zase rozpustí a boj o nové utvárení vecí verejných dostává opet podobu zápasu o denní chléb: U poslancu se tomu však ríká diety.
Každé ráno se zástupce lidu vydává do budovy parlamentu, když ne prímo do zasedací síne, tak alespon do predsálí, kde leží prezentacní listiny. Ve jménu služby lidu tam zanese své jméno a prijímá svuj vysoce zasloužený plat jako malé odškodnení za toto nepretržité a namáhavé úsilí.
Po ctyrech letech, nebo i v jiných kritických týdnech, kdy hrozí nebo se blíží rozpuštení parlamentních korporací, posedne pány v parlamentu nezkrotná cinorodost. Tak jako ponrava neumí nic jiného, než se zmenit v chrousta, tak opouštejí tyto parlamentní housenky velkou spolecnou kuklu a obdareni krídly vylétají ven za milým lidem. Znovu hovorí ke svým volicum, vyprávejí o své vlastní enormní práci a zlovolné zatvrzelosti tech ostatních, avšak nesouhlasne se tvárící masa po nich místo vdeku a chvály vrhá syrové, až nenávistné výrazy. Když nevdek lidu dosáhne urcitého stupne, muže pomoci jediný prostredek: Povest strany se musí znovu nažehlit, program je zralý na vylepšení, komise znovu ožije - a celý podvod zacíná od zacátku. Samozrejme, že úspešne, cemuž se pri
zatvrzelé hlouposti lidstva nelze divit. Hlasující dobytek, "meštansky" stejne jako "proletárský", ovlivnen tiskem a oslepen lákavým programem, se znovu vrací do spolecné stáje a volí si své staré podvodníky.
Tak se muž z lidu, kandidát pracujících stavu, opet mení v parlamentní housenku a vyžere se ve státnickém živote do tlouštky a sádelnatosti, aby se po ctyrech letech opet promenil ve trpytivého motýlka.
Težko existuje neco více deprimujícího, než sledovat z pohledu strízlivé skutecnosti takový prubeh vecí, muset prihlížet tomuto neustále se opakujícímu podvodu. Z takového duchovního humusu je samozrejme nemožné cerpat sílu, nutnou k víteznému boji s organizovanou silou marxismu.
Dosud se tím naše panstvo vážne nezabývalo. Pres veškerou svou omezenost a duševní ménecennost si tito parlamentní šamani bílé rasy mohou jen steží namlouvat, že lze prostredky západní demokracie spojovat proti uceni, pro které je demokracie se vším, co k ní patrí, v nejlepším prípade jen prostredkem k ochromeni protivníka a k vytvorení prostoru pro vlastní konání. I když se cást soucasného marxismu snaží velice šikovným zpusobem predstírat nerozlucnou vazbu se zásadami demokracie, nezapomínejme laskave, že v kritické chvíli se tito pánové nezajímají o vetšinová rozhodnutí podle západního pojetí demokracie! Bylo tomu tak v onech dnech, kdy meštanští poslanci videli bezpecnost Ríše garantovánu ve vysokém poctu zabednencu, zatímco marxismus strhl moc na svou stranu, pomocí houfu ulicníku, dezertéru, stranických funkcionáru a židovských literátu, címž byl demokracii uštedren polícek, až to mlasklo. Je zapotrebí duverivosti parlamentního kouzelníka meštanské demokracie, aby bylo možné domnívat se, že nyní ci v budoucnosti by mohla byt brutální rozhodnost nositelu svetového moru zažehnána nejakou zaklínací formulí západního parlamentního systému.
Marxismus bude tak dlouho pochodovat po boku demokracie, dokud se mu nepodarí neprímými cestami získat pro své zlocinné cíle dokonce i podporu od nacionální duchovní cásti sveta, která je podle nej urcena k vyhlazení. Pokud by však došel k presvedcení, že by se z carodejnického kotle naší parlamentní demokracie dala svarit majorita, která - na základe své zákonodárne dané oprávnené vetšiny - by si marxismus se vší vážností "podala", byla by marxistická parlamentní komedie hned u konce. Praporecníci rudé internacionály by okamžite, namísto apelu na svedomí demokracie, vystoupili s plamennými projevy k proletárským masám a jejich boj by se v tu ránu prenesl ze zatuchlého vzduchu zasedacích sálu našich parlamentu do fabrik a na ulici. Demokracie by byla okamžite znicena. To, co se nepodarilo šikovným apoštolum lidu v parlamentech, zvládly by bleskove poštvané proletárské masy s pácidly a kovárskými kladivy, presne jako na podzim 1918: rázne by presvedcily meštanský svet, jak bláhové je namlouvat si, že je možné postavit se na odpor židovskému dobývání sveta prostredky západní demokracie.
Jak již bylo receno, je potreba duverivé mysli k tomu, hrát s takovým protihrácem podle pravidel, která mu slouží pouze k blafováni nebo k jeho vlastnímu prospechu, a která hodí pres palubu, jakmile se mu prestanou hodit.
U všech stran takzvaného obcanského zamerení se pri politickém zápase jedná ve skutecnosti o pouhou rvacku o parlamentní kresla, pricemž postoje a zásady se házejí pres palubu jako zbytecný balast. Tomu jsou prizpusobeny i jejich programy a pomerování jejich sily. Chybí jim ona velká magnetická pritažlivost, kterou široká masa následuje pod naléhavým dojmem velkých a vynikajících myšlenek, presvedcující síla bezpodmínecné víry, snoubící se s fanatickým odhodláním k boji.
Avšak v dobe, kdy jedna strana, vyzbrojená všemi zbranemi tisíckrát zlocinného svetového názoru nastupuje k útoku proti existujícímu rádu, muže se druhá strana postavit na odpor pouze tak, že si osvojí formy nové, v našem prípade politické víry, a hesla slabošské a zbabelé obrany zamení za bojový výkrik odvážného a brutálního útoku. Jestliže je však dnes našemu hnuti, zejména ze strany takzvaných národne obcanských ministru - napríklad z bavorského stredu - duchaplne vycítáno to, že usiluje o jakýsi "prevrat", mužeme dát každému takovému politizujícímu trpaslíkovi pouze jedinou odpoved: ano, pokoušíme se napravit to, co jste vy ve vaší zlocinné hlouposti promeškali. Vy, s vašimi zásadami parlamentního obchodu s hovezím, jste napomohli zavléct národ do propasti, ale my stavíme, útokem a prostrednictvím nastolení nového svetonázoru stejne jako fanatickou, neústupnou obranou jeho zásad, našemu národu schody, po kterých jednou vystoupí opet vzhuru do chrámu svobody.
V dobe zakládání hnutí musela být naše pozornost neustále uprena k tomu, aby se z uskupení bojovníku za nové a vyšší presvedcení nestal pouhý spolek na podporu parlamentárních zájmu. Prvním preventivním opatrením bylo vytvorení programu, jež cílevedome usiloval o takový vývoj, který již svou vnitrní velikostí odstrašoval slabošské duchy dnešních stranických politiku. Jak správné bylo naše pojetí nutnosti programových cílu nejostrejšího ražení, to vyplynulo jasne z onech osudových chyb, které nakonec vedly ke zhroucení Nemecka.
Na základe tohoto poznáni jsem musel formovat nové pojetí státu, které se stalo podstatnou soucástí nového svetového názoru.
Již v prvním svazku této knihy jsem se zabýval slovem "národní", a musel jsem konstatovat, že toto oznacení se zdá být pojmove príliš málo vymezené na to, než aby dovolilo vytvoreni uzavreného bojového spolecenství. Všechno možné, co se ve své názorové podstate nebetycne rozchází, se dnes motá pod heslem "národní". Dríve než prejdu k úkolum a cílum Nacionálne Socialistické Nemecké Strany Pracujících, chtel bych podat vysvetlení pojmu "národní" a jeho vztahu k stranickému hnutí.
Pojem "národní" se jeví tak málo jasne vymezený, mnohoznacne vykladatelný a neomezený v praktickém použití jako napríklad slovo "religiózní". Také pod tímto pojmem si lze velmi težko predstavit neco zcela precizního, a to ani ve smyslu myšlenkového uchopení, ani v praktickém pusobení. Predstavitelným se stává oznacení "religiózní" v okamžiku, kdy se spojuje s konkrétne nastínenou formou svého pusobení. Je to velmi krásné, vetšinou však levné prohlášení, když nekdo oznací jiného cloveka za "hluboce religiózního". Snad se najdou i tací, kterí se budou tímto zcela všeobecným oznacením cítit uspokojeni a jimž toto oznacení zprostredkuje dokonce i více nebo méne jasný obraz stavu duše. Jelikož však velká masa nesestává z filosofu ani ze svetcu, bude taková zcela všeobecná religiózní idea znamenat pro jednotlivce vetšinou jen potvrzení jeho individuálního myšlení a konání, aniž by však vedla k té pusobnosti, kterou vyžaduje vnitrní religiózní touha, z níž se z ciste metafyzického neohraniceného sveta myšlenek formuje jasne vymezená víra. To jiste není úcelem samo o sobe, nýbrž jen prostredkem k dosažení cíle, je to ale nezbytný prostredek k tomu, aby mohlo být cíle dosaženo. Tento úcel však není pouze ideální, nýbrž v podstate vzato zcela eminentne praktický. Je vubec treba si uvedomit, že nejvyšší ideály vždy odpovídají nejhlubší životní nutnosti, stejne jako šlechetnost povznášející krásu v posledku spocívá jenom v logické úcelnosti. Tím, že víra pomáhá pozvednout cloveka nad úroven zvírete, prispívá v pravde k upevnení a zajištení jeho existence. Vezmeme-li dnešnímu lidstvu jeho religiózne-veroucné, v praktickém významu pak morální zásady, jež mu byly vštípeny výchovou, a odstraníme-li tuto religiózní výchovu, aniž bychom ji nahradili necím stejne hodnotným, výsledkem bude težký otres základu lidského bytí.
Mužeme tedy konstatovat, že clovek žije nejenom proto, aby sloužil vyšším ideálum, ale že tyto vyšší ideály jsou soucasne predpokladem pro jeho existenci jako cloveka. Kruh se tak uzavírá.
Samozrejme spocívají již ve všeobecném pojmu "religiózní" jednotlivé zásadní myšlenky ci presvedcení, napríklad o neznicitelnosti duše, vecnosti jejího bytí, existenci vyšší bytosti atd. Práve tyto myšlenky, at jsou pro jednotlivce jakkoliv presvedcivé, podléhají jeho kritickému zkoumání a tím kolísáním mezi souhlasem nebo odmítáním tak dlouho, dokud se tato citová tušení ci poznání nestanou zákonitou silou nezvratné víry. Tato je hlavním bojovým faktorem, který základnímu religióznímu názoru umožnuje prulom a razí mu cestu. Bez jasne vymezené víry by religiozita ve své nejasné mnohotvárnosti byla nejenom bezcenná pro lidský život, ale prispela by pravdepodobne k všeobecnému rozvratu.
Podobne jako s pojmem "religiózní" je tomu s pojmem "národní". Také v tomto pojmu jsou obsaženy nekteré zásadní poznatky.
Prestože mají mimorádný význam, jsou formálne natolik málo urceny, že se pozvedají nad hodnotu víceméne uznávaného obecného názoru teprve tehdy, když jsou zasazeny do rámce politické strany. Nebor realizace svetonázorových ideálu a z nich odvozených požadavku se deje stejne tak málo prostrednictvím cistého pocitu nebo vnitrního chtení lidí, jako napríklad získání svobody všeobecnou touhou po ní. Nikoliv, teprve když ideální touha po nezávislosti dostane formou vojenských mocenských prostredku bojovou organizaci, lze toužebné práni národa promenit v nádhernou skutecnost.
Každý svetový názor, at už je tisíckrát správný a pro lidstvo nanejvýš užitecný, zustane bezvýznamný pro usporádáni života národu tak dlouho, dokud se jeho zásady nestanou korouhví bojového hnuti, které musí zustat tak dlouho stranou, dokud pusobeni techto zásad nebylo završeno vítezstvím svetonázorových ideji a stranická dogmata netvorí základní zákony státu národního spolecenství.
Jestliže však má všeobecná duchovní predstava sloužit jako základ budoucího vývoje, potom je zde prvním predpokladem vytvorení všeobecné jasnosti o podstate, druhu a rozsahu této predstavy, protože pouze na takovém základe lze vytvorit hnutí, které je schopno ve vnitrní homogenite svého presvedcení vyvinout nutnou sílu k boji. Ze všeobecných predstav musí vzniknout politický program, ze všeobecného svetonázoru politická víra. Tato víra, jejíž cíl má být prakticky dosažitelný, nebude sloužit pouze ideji jako takové, nýbrž bude muset brát ohled i na prostredky boje, jež jsou k dispozici a musí být použity pro dosažení vítezství této ideje. Abstraktne správná duchovní predstava, kterou hlásá program, se musí snoubit s praktickým poznáním politika. Tak se musí vecný ideál jakožto vudcí hvezda lidstva bohužel spokojit s tím, že bude brát v úvahu slabosti tohoto lidstva, aby apriorne neztroskotal na lidské nedokonalosti. Znalec psychiky národa se musí spojit s filozofem, aby z ríše vecných pravd a ideálu prinesl to, co je v lidských možnostech a tomu dal formu.
Prenesení všeobecné, ideální a nejpravdivejší svetonázorové predstavy do urcitým zpusobem vymezeného, pevne organizovaného, duchovne a vulí jednotného politického a bojového spolecenství je nejvýznamnejší pocin, nebot jenom na jeho štastném rešení záleží možnost vítezství ideje. Zde musí vystoupit z more milionu lidí, kterí v jednotlivostech více nebo méne jasne urcité pravdy tuší a cástecne snad i chápou, jedinec, aby s nepochybnou silou formoval z kolísavého sveta predstav širokých mas zarucené zásady, a tak dlouho vedl zápas za jejich obecnou správnost, až se z vlnobití svobodného sveta myšlenek vynorí skála jednotného spolecenství víry a vule.
Všeobecné právo k takovém konání je založeno na nutnosti, osobní právo na úspechu.
Pokusíme-li se ze slova "národní" vyloupnout jeho smysluplné nejvnitrnejší jádro, dojdeme k následujícímu zjištení:
Náš nynejší nejbežnejší politický názor spocívá obecné na predstave, že státu je sice treba priznat tvurcí, kulturu vytvárející sílu, že však nemá nic spolecného s rasovými predpoklady, nýbrž že je spíš produktem hospodárských nutností, v nejlepším prípade výsledkem politické vule k moci. Takové základní pojetí vede ve svých logických dusledcích nejenom k podcenení puvodní rasové prasíly, nýbrž i k nedostatecnému ocenení osobnosti. Nebot odmítnutí rozlicností jednotlivých ras vzhledem k jejich všeobecným kulturotvorným silám musí nutne prenést tento veliký omyl i na hodnocení jednotlivce. Domnenka o rovnosti ras se stane základem pro stejné posuzování národu a dále pro lidské jednotlivce. Proto také mezinárodní marxismus není nic jiného, než Židem Karlem Marxem zprostredkované prenesení jistého, již déle existujícího svetonázorového postoje a pojetí do formy urcitého politického vyznání víry.
Bez podkladu takového všeobecne již existujícího otrávení by nikdy nebyl možný udivující politický úspech tohoto ucení. Karel Marx byl skutecne pouze ten jedinec mezi miliony lidi, který v bahne zvolna skomírajícího sveta s rybárským pohledem proroka rozpoznal podstatné jedovaté látky, uchopil je, aby je jako cerný mág vložil do koncentrovaného roztoku sloužícímu k rychlejšímu znicení nezávislého bytí svobodných národu na této zemi. To všechno samozrejme ve službách své rase.
Marxistické ucení je zkrácený duchovní extrakt dnes obecne platného svetonázoru. Již z tohoto duvodu je jakýkoliv boj našeho takzvaného obcanského sveta proti tomuto ucení nemožný, ba smešný, nebot i tento obcansky svet je v podstate prolezlý všemi temito
jedovatými látkami a klaní se svetovému názoru, který se od marxistického obecne odlišuje pouze mírou a osobami. Obcanský svet je marxistický, verí však na možnost vlády urcité skupiny lidí (buržoazie), zatímco marxismus plánovite usiluje o prevedení celého sveta do židovských rukou.
Naproti tomu národní svetonázor uznává význam lidstva v jeho rasových prazákladech. Ve státu vidí principiálne jenom prostredek k dosažení cíle, a za svuj cíl považuje zachování rasového bytí lidstva. Tím neverí v žádném prípade na nejakou rovnost ras, nýbrž rozpoznává v jejich rozdílnosti vyšší nebo nižší hodnotu a tímto poznáním se cítí být zavázán vyšší vuli, jež ovládá toto universum, požadovat vítezství lepších a silnejších a žádat zánik horších a slabších. Tím vzdává principiálne hold aristokratické základní myšlence prírody a verí na platnost tohoto prírodního zákona pro všechny jednotlivé živé bytosti. Tento svetonázor rozpoznává nejen ruzné hodnoty jednotlivých ras, ale i ruzné hodnoty jednotlivých lidí. Z masy si pro sebe vybírá význam osobnosti, címž pusobí vzhledem k dezorganizovanému marxismu organizátorsky. Verí v nutnost idealizace lidstva, nebot pouze v ní spatruje predpoklad pro bytí tohoto lidstva. Avšak nemuže priznat právo na existenci etické ideji, pokud tato idea predstavuje nebezpecí pro rasový život nositele vyšší etiky, nebot v zbastardelém a znegrovatelém svete by byla také všechna lidská krásna a vznešenosti, jakož i veškeré predstavy idealizované budoucnosti našeho lidstva, navždy ztraceny.
Lidská kultura a civilizace jsou v této cásti sveta nerozlucne vázány na existenci Árijce. Jeho vymrení nebo zánik spustí na tuto planetu cerný závoj bezkulturní doby.
Podkopávání stavu lidské kultury prostrednictvím znicení jejich nositelu se však jeví z hlediska národního svetonázoru jako nejproklatejší zlocin. Odváží-li se kdo vložit ruku na nejvyšší podobenství Pána, dopouští se zlocinu na dobrotivém stvoriteli tohoto zázraku a napomáhá vyhnání z ráje.
Tím odpovídá národní svetový názor nejvnitrnejší vuli prírody, nebot ona vytvárí tuto svobodnou hru sil, která musí vést k trvalému vzájemnému vyššímu pestení, až nakonec bude tomu nejlepšímu lidstvu dána prostrednictvím získaného vlastnictví této zeme volná cesta k tomu, aby se zaobíralo vecmi, jež leží zcásti nad ním, zcásti mimo nej.
Všichni tušíme, že ve vzdálené budoucnosti mohou pro lidstvo vyvstat problémy, k jejichž zvládnutí bude povolána nejvyšší rasa jakožto velkopanský lid, užívající o prostredky a možnosti celé zemekoule.
Je samozrejmé, že takto všeobecné konstatování smyslu obsahu národního svetového názoru muže vést k tisícerému výkladu. Ve skutecnosti sotva najdeme nejaké novejší politické seskupení, které by se nejakým zpusobem tohoto svetonázoru nedovolávalo. Avšak již samou svou existencí dokazuje tento svetonázor rozdílnost svého pojetí vuci všem ostatním. Tak vystupuje proti marxistickému svetonázoru, vedeného jednotnou hlavní organizací, smesicí nejruznejších koncepcí, která je již ideove málo pusobivá vuci semknuté neprátelské fronte. Vítezství však nebudou vybojována takto slabošskými masami! Teprve vystoupí-li proti internacionálnímu svetonázoru, rízenému politicky organizovaným marxismem, stejne organizovaný a rízený svetonázor národní, prikloní se pri stejné bojové energii vítezství na stranu vecné pravdy.
Organizacní podchycení svetového názoru se muže uskutecnit vždy pouze na základe jeho urcitého formulování a tím, cím jsou dogmata pro víru, tím jsou pro vznikající politickou stranu stranické zásady.
Pro národní svetový názor musí být vytvoren nástroj, který mu zarucí možnosti bojového zastupování, podobne jako marxistická stranická organizace uvolnuje cestu internacionalismu.
Že stranické zázemí národního pojmu je predpokladem k vítezství národního svetonázoru, dokazuje nejlépe skutecnost, kterou priznávají - prinejmenším neprímo - dokonce i neprátelé takového propojení se stranou. Práve ti, kterí neúnavne zduraznují, že na národní svetový názor nemá patent žádný jednotlivec, nýbrž že jiskrí nebo "žije" v srdcích buhví kolika milionu lidi, dokazují tím, že skutecnost všeobecné existence takových predstav ani v nejmenším nebrání vítezství neprátelského svetového názoru, který je však klasicky zastupován politickou stranou. Kdyby tomu bylo jinak, musel by nemecký národ už dnes slavit gigantické vítezství a nestál by na pokraji propasti. Internacionálnímu svetonázoru dopomohla k úspechu skutecnost, že je zastupován útocne organizovanou politickou stranou, duvodem neúspechu opacného svetonázoru bylo jeho dosavadní nedostatecne jednotne formované zastupování. Nikoliv v neomezené volnosti výkladu všeobecného názoru, nýbrž pouze ve vymezené a tím shrnuté forme politické organizace muže svetový názor bojovat a vítezit.
Proto jsem videl svuj úkol zejména v tom, z rozsáhlé a nezformované látky všeobecného svetového názoru vyloupnout hlavní ideje a zformulovat je do víceméne dogmatických forem, které se ve svém jasném vymezení hodí k tomu, aby jednotne spojovaly lidi, kterí se k tomu zaváží. Jinými slovy: Nacionálne Socialistická Nemecká Strana Pracujících prejímá ze základních myšlenek všeobecného národního svetového názoru podstatné veci, a berouc v úvahu praktickou skutecnost, dobu a existující lidský materiál a jeho slabosti, vytvárí z nich politické vyznání víry, které v takto umožneném pevném organizacním podchycení velké lidské masy vytvárí predpoklady pro vítezné prosazení tohoto svetového názoru.
HOME
MEIN KAMPF, ADOLF HITLER
Svenska
English
German
French
THE POLITICAL TESTAMENT OF ADOLF HITLER
French
English
German
Italian
Spanish.
Norsk
The Jewish plans!
The Jewish Plots!
Must Germany Perish?
A Jewish plan for the extinction of the German nation
and the total eradication from the earth, of all her people!
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish |
Judaism =Racism, Domination, Dccupation
| English | French | Deutsch | Svenska | Portug | Russian | Spanish | Italian | Danish |
The Protocols of Zion
