04 OSOBNOST A NÁRODNÍ MYŠLENKA Mein Kampf Adolf Hitler

Mein Kampf

ADOLF HITLER

OSOBNOST A NÁRODNÍ MYŠLENKA

Pokud národní nacionálne socialistický stát vidí svoji hlavní úlohu ve vytvorení a zachováni nositele státu, potom nestací pouze podporovat rasové elementy jako takové, vychovávat a konecne je vzdelávat k praktickému životu, ale je nutné, aby za tímto úcelem vytvoril svou vlastní organizaci.
Bylo by šílenstvím chtít hodnotu cloveka podle jeho rasové príslušnosti pouze odhadovat a marxistickému postojí "všichni lidé jsou si rovni" je treba vyhlásit válku, není-li snad clovek ješte rozhodnut, vyvodit z toho poslední dusledky. Poslední dusledek uznání významu krve, tedy základu k rozlišování ras, je prenesení tohoto postoje na konkrétní jednotlivou osobu. Tak jako musím rozlišovat a ruzne hodnotit národy podle jejich rasové príslušnosti, stejne tak musím rozlišovat i lidi uvnitr jednoho národního spolecenství. Konstatování, že vlk s vlkem si není rovný, se pak prenáší na jednotlivce uvnitr národního spolecenství v tom smyslu, že hlava se nemuže rovnat hlave. Na první pohled jsou soucásti krve totožné, v detailu se však v tisících jednotlivostech odlišují.

První dusledek tohoto poznání je soucasne ten, chtel bych ríci, hrubší, totiž pokus rasove obzvlášte hodnotné elementy rozpoznané uvnitr spolecnosti úcinne podporovat a starat se o jejich rozmnožování.

Hrubší je tento úkol proto, že se jeho rešení jeví príliš mechanické. Je obtížné rozpoznat z velkého celku ty skutecne duševne a ideove nejhodnotnejší mozky a dát jim vliv, který neprijde k dobru pouze temto silnejším, ale predevším k užitku národa. Toto hledání schopných a zdatných nesmí být provádeno mechanicky, ale je to práce, která vyžaduje každodenní životní boj.

Svetový názor, jež odmítá demokratický masový názor a podle nejž tomu nejlepšímu vlku, tedy nejvyššímu cloveku, patri tato zem, se musí logicky také projevit uvnitr tohoto národa aristokratickým principem, který nejlepším mozkum zajisti nejvyšší vliv a vedoucí úlohu v príslušném národe. Nestaví tedy na myšlence majority, ale osobnosti.

Kdo dnes verí tomu, že se národní, nacionálne socialisticky stát muže pouze ciste mechanicky, zlepšením konstrukce hospodárského života, odlišovat od jiných státu, tedy lepší vyvážeností bohatství a chudoby, vetším právem na rozhodování širokých vrstev v otázkách hospodárského vývoje, nebo spravedlivejší odmenou, odstranením príliš velkých rozdílu ve mzdách, ten nemá nejmenší tušeni o tom, co si predstavujeme pod pojmem svetový názor. Nebot tohle vše nedává nejmenší jistou trvalého stavu, a ješte méne nárok na velikost. Národ, který by zustal svázán pouze temito skutecne vnejšími reformami, by nikdy nemohl obdržet záruku vítezství ve všeobecném zápase národu.

Hnutí, které vidí obsah své mise pouze v takovém obecne vyrovnávacím a jiste spravedlivém vývoji, nebude ve skutecnosti velkolepé ani opravdové, protože neprinese hlubokou reformu soucasného stavu, Nebot celé jeho konání skoncí na povrchnostech, aniž by národu dalo vnitrní sílu k prekonáni slabostí, pod nimiž dnes strádáme.

K lepšímu pochopení by melo smysl se ješte jednou podívat na skutecné prameny lidského kulturního vývoje.

První krok, který viditelne odlišil cloveka od zvírete, byl krok k vynalézavosti. Vynalézavost sama spocívá puvodne v nalézáni fint a lstí, jejichž uplatnení ulehcilo boj o život s jinými bytostmi a nekdy vubec umožnilo jeho pozitivní prubeh. Tato nejprimitivnejší vynalézavost ješte neumožnovala jasne vystoupit do popredí osobnosti, protože dnešnímu pozorovateli se pochopitelne jeví jako masový úkaz. Jistá rychlá a chytrá konáni, která muže clovek pozorovat napríklad na zvíreti, mu zustávají v oku zprvu sumárne jako skutecnost, není schopen rozpoznat jejich puvod a pomáhá si tím, že tyto jevy oznacuje jako "instinktivní".

Toto poslední slovo nevypovídá v našem prípade o nicem. Protože ten, kdo verí ve vyšší vývoj živých bytostí, musí pripustit, že každá známka boje o prežiti musí nekdy zacít, že z tohoto jevu vzniká subjekt, že se tento jev stále casteji opakoval a rozširoval, až prešel konecne témer do podvedomí všech príslušníku urcitého druhu, aby se pak objevil jako instinkt.

Toto lze lépe pochopit a porozumet tomu na pr1'kladu cloveka. Jeho první chytré pociny v boji s jinými zvíraty - to byly podle svého puvodu pociny jednotlivých zvlášte schopných subjektu. Osobnost zde hrála nejduležitejší roli v rozhodování a konání, jež byly poté jako samozrejmé prevzaty celým lidstvem. Stejne tak jako jakákoliv samozrejmost ve vojenském konání, která se stala pozdeji základem strategie, musela vzniknout v urcité hlave a pak se v prubehu mnoha, možná tisícu let, stala obecnou samozrejmostí.

Tato první vynalézavost je pak clovekem doplnena o další: Ucí se používat jiné predmety a také živé tvory ke svému boji o prežití. Tak zacíná vlastní vynalézavost lidstva, kterou mužeme dnes videt všude. Tato materiální vynalézavost, vycházející z používání kamene jako zbrane, vedoucí k ochoceni zvírat, schopnosti rozdelat ohen atd. Až po dnešní úžasné objevy, umožnuje o to jasneji rozpoznávat za takovým jednáním osobnost jako nositelku tohoto konání, a to tím více, cím blíže jsou tyto vynálezy dnešní dobe a cím vetši význam pro nás mají. Jedno je nám jasné: co vidíme kolem nás na materiálních vynálezech, to je výsledkem tvurcí síly a schopnosti individuální osoby. Všechny tyto vynálezy umožnovaly cloveku neustále více a více se pozvedat nad úroven zvírete, až se od nej definitivne odlišil. V podstate slouží neustále probíhajícímu polidštování cloveka. Jednoduchá lest, která kdysi lovci v pralese ulehcila boj o prežití, pomáhá dnes cloveku ve forme nejdokonalejších vedeckých poznatku ulehcit jeho boj o život a vyrábet zbrane pro budoucí boje. Veškeré lidské myšlení a vynalézavost jsou motivovány ve svých dusledcích predevším bojem o prežití na této planete i v tom prípade, když takzvaný reálný užitek nekterých soucasných vynálezu a objevu není okamžite viditelný. Tento vývoj povznáší cloveka nad ostatní živocichy, posiluje ho a upevnuje jeho postavení tak, že mu umožnuje mu stát se dominující bytostí na této zemi.

Všechny vynálezy jsou tedy výsledkem tvurcí práce nejaké osobnosti. Všechny tyto osoby jsou, at chtejí ci nikoliv, více nebo méne velkými dobrodinci celého lidstva. Jejich cinnost dává ostatním miliónum, miliardám lidí prostredky k jejich boji o prežiti.

Za puvodci dnešní materiální kultury stojí vždy konkrétní lidé jako vynálezci, kterí se vzájemne doplnují a inspirují. Veškeré výrobní procesy jsou ve svém puvodu srovnatelné s vynálezy a tím také odvislé od osoby. I ciste teoretická duševní práce, težko meritelná, je predpokladem dalších materiálních vynálezu a je opet produktem jednotlivce. Masa lidí nevynalézá, majorita neorganizuje a nepremýšlí, vždy je to pouze jednotlivý clovek.

Lidské spolecenství se jeví jako dobre organizované teprve tehdy, když temto tvorivým silám v nejvetší možné míre ulehci jejich práci a užitecne ji využije pro celek. Nejhodnotnejší na vynálezu, at již ve smyslu materiálním nebo duchovním, je predevším vynálezce jako osoba. Nejvyšší úkol pri organizaci národní spolecnosti je tuto osobu užitecne využit. Ano, organizace jako taková má být pouze ztelesnením této zásady. Tím se odpoutá z prokletí mechanismu a stane se necím životaschopným. Musí být sama o sobe ztelesnením úsilí o postaveni techto mozku nad masu a tu jim podrídit.

Organizace tedy nejenže nesmí zabranovat vycnívání mozku z masy, ale naopak je musí ve vlastním zájmu podporovat a ulehcovat jim život. Musí pritom vycházet ze zásady, že pro lidstvo nikdy neleželo požehnání v mase, ale spocívalo v tvorivých mozcích, které je proto treba považovat za dobrodince lidského rodu. Je v obecném zájmu zajistit jim rozhodující vliv a postavení. Jiste by neposloužilo tomuto zájmu vládnutí neschopných a nezdatných a už vubec ne vláda masy, ale pouze vládnutí tech, kterí jsou k tomu od prírody obzvlášt nadaní a schopní.

O výber techto mozku se postará, jak již bylo receno, predevším tvrdý boj o prežití sám o sobe. Mnohé zaniká a tím se ukazuje jako neschopné života, a málokterí se jeví jako vyvolení. Tento proces výberu v oblastech myšlení a umeleckého tvoreni, dokonce i v hospodárství, probíhá také dnes, prestože je vystaven nelehkým zatežkávajícím zkouškám. Správa státu a moc, ztelesnená organizovanou brannou silou národa, jsou ovládány rovnež s touto myšlenkou. Všude dominuje idea osobnosti, její autority vuci podrízeným a zodpovednosti podrízených vuci nadrízeným. Pouze politický život se dnes od tohoto prirozeného principu beze zbytku odvrátil. Zatímco je celá lidská kultura pouze výsledkem tvorivé cinnosti individuální osoby, praktikuje se v celém, predevším ale ve vyšším vedení národní pospolitosti princip hodnoty majority, který pak smerem dolu nutne otravuje veškerý život, to znamená, že jej ve skutecnosti nicí. Také destruktivní cinnost židovstva v jiných národních korporacích se dá pripsat jeho vecnému pokusu podrývat význam osobnosti u jeho hostitelských národu a nahradit ji davem. Tím se ale nahrazuje Árijský organizátorský princip destruktivním principem židovstva, jež je "fermentem dekompozice" národu a ras a v širším smyslu nicitelem lidské kultury.

Marxismus predstavuje pokus Žida vyradit ze všech oblastí lidského života rozhodující význam osobnosti a nahradit ji davem. Tomu odpovídá v oblasti politiky parlamentní forma vládnutí, u níž vidíme od shora dolu tak neblahé pusobení. V oblasti hospodárství je to systém odborového hnutí, který neslouží skutecným zájmum pracujících. ale výhradne nicivým úmyslum mezinárodního židovstva. V takové míre, v jaké hospodárství potlacuje princip osobnosti a nahrazuje jej principem masy, tak musí ztrácet na výkonnosti a propadá se. Všechny ty podnikové rady, které se místo toho, aby zastupovaly zájmy pracujících, pokoušejí získat vliv na výrobu, slouží stejnému rozvratnému úcelu. Poškozují tak celkovou výkonnost a ve skutecnosti pak jednotlivce. Uspokojení potreb príslušníka národní pospolitosti nelze uskutecnit prázdnými teoretickými frázemi, ale konkrétními predmety každodenního života a z toho vyplývajícím presvedcením, že tato národní pospolitost svým celým výkonem pracuje v zájmu každého jednotlivce.

Nehraje žádnou roli, jestli je marxismus schopný na základe své teorie mas prevzít a dále vést dnešní hospodárství. Kritika správnosti nebo chybnosti tohoto principu se nerozhoduje dukazy o schopnosti spravovat existující do budoucnosti, ale výhradne dukazem, byt sám schopen takovou kulturu vytvorit. Marxismus by mohl tisíckrát prevzít dnešní hospodárství a nechat jej pod svým vedením pracovat dál. Presto by dokonce ani prípadný úspech takového pocinu nebyl žádným dukazem toho, že by byl pri uplatnení svého principu sám schopen vytvorit to, co prebírá.

A k tomu dal marxismus praktický dukaz. Nejenže nikde nevytvoril žádnou kulturu nebo hospodárství, ve skutecnosti nebyl schopen ani existující podle svých principu dále spravovat. Naopak musel opet sáhnout k principu osobnosti a stejne tak se mu nevyhnul ani ve své organizaci.

To, co zásadne odlišuje národní svetový názor od marxistického, není jen zduraznování hodnoty rasy, ale tím také uznání významu osobnosti, což jsou jeho dva základní stavební kameny.

Pokud by nácionálne socialistické hnutí nepochopilo význam tohoto zásadního poznání a podílelo by se na látání dnešního státu nebo by dokonce prijalo za své pojetí vudcí úlohy masy, potom by ve skutecnosti predstavovalo pouze jakousi konkurencní stranu k marxismu. Ztratilo by tak právo nazývat se svetonázorem. Pokud by sociální program tohoto hnutí stál pouze na potlacení osobnosti a postavení masy na její místo, prokázal by nácionální socialismus nahlodanost jedem marxismu, jak je tomu již u stran obcanského partajního spektra.

Národní stát se má starat o blaho svých obcanu takovým zpusobem, že ve všem a v každém smeru uzná význam hodnoty osoby a tím ve všech oblastech zavede nejvyšší merítko výkonnosti, které zajistí každému jednotlivci maximální podíl. Je povinností národního státu osvobodit veškeré, predevším však nejvyšší politické vedení od parlamentního principu majority, tedy rozhodování masy, a namísto toho zajistit jednoznacne právo osoby.

Z toho vyplývá následující poznání: Nejlepší pojetí státu a státní formy je takové, které s prirozenou jistotou vynese nejlepší mozky národní pospolitosti k vedoucímu významu a k vedoucímu vlivu.

Tak jako se v hospodárském živote nedají schopní lidé urcit shora, ale musejí projit nekonecnou školou života od nejmenšího obchodu až k nejvetšímu podniku a jejich úspech leží pouze na nich, tak nemohou být prirozene ani politické mozky náhle "odhaleny". Výjimecní géniové nepripustí žádné ohledy na normální lidstvo. Stát musí mít ve své organizaci, od nejmenší obce až po nejvyšší vedení ríše, zakotven princip osobnosti. Neexistuji žádná rozhodováni majority, ale pouze zodpovedné osoby a slovo "rada" se musí vrátit ke svému puvodnímu významu. Každý muž má k dispozici poradce, ale rozhodnutí uciní jeden muž.

Zásada, která svého casu udelala pruskou armádu nejlepším nástrojem nemeckého národa, má prenesene platit pri budování celého našeho pojetí státu. Autorita každého vudce vuci podrízeným a zodpovednost vuci nadrízeným.

Ani potom nebudeme moci postrádat ony korporace, které dnes nazýváme parlamentem. Jeho rady ale budou skutecne radit, pricemž zodpovednost musí nést pouze jedna osoba a tím musí mít také autoritu a právo dávat príkazy.

Parlamenty jsou jako takové potrebné, protože v nich mají urcité mozky možnost vyniknout, a tem pak mužeme sverit nejzodpovednejší úkoly. Z toho vyplývá následující: Národní stát nemá, pocínaje obcí a konce vedením ríše, žádný zastupitelský sbor, který by rozhodoval na základe nejaké majority, ale pouze sbor poradní, který stojí k dispozici každému zvolenému vudci, od nejž dostává úkoly a podle potreby od nej prevezme v urcitých oblastech nutnou zodpovednost, stejne tak jako ji ve vetším merítku má vedoucí nebo predseda urcité korporace.

Národní stát zásadne nestrpí, aby o významných otázkách, napríklad v oblasti hospodárství, rozhodovali lidé, kterí jim na základe své výchovy a dosavadní cinnosti nemohou rozumet. Proto clení své zastupitelské sbory na politické a stavovské komory. Aby se zajistila jejich užitecná spolupráce, stojí nad nimi vždy jako výbor zvláštní senát. V žádné komore a v žádném senáte se nikdy nehlasuje. Jsou to pracovní zarízení, žádné hlasovací stroje. Jednotlivý clen má poradní hlas, ale nikdy hlas usnášející. Ten má výhradne zodpovedný predseda.

Tato zásada naprostého spojení absolutní zodpovednosti s absolutní autoritou vyšlechtí takové vudce, že to v dobe dnešního nezodpovedného parlamentarismu není vubec myslitelné. Tím se dostane státní pojetí národa do souzneni s onou zákonitosti, které mužeme dekovat již na pude kultury a hospodárství.

Co se týce proveditelnosti techto poznatku: Nelze zapomenout na to, že parlamentární princip demokratické majority nepanuje od veku, ale naopak se dá vystopovat pouze v krátkých periodách dejin, vždy spojených s úpadkem národu a státu.

Každopádne bychom nemeli být presvedceni o tom, že lze provést takovou zmenu pouze teoretickými opatreními, protože se tato zmena nesmí zastavit pouze u pojetí státu, ale musí proniknout do veškerého zákonodárství, ano, musí proniknout do obycejného lidského života.

Takový prevrat muže být proveden pouze hnutím, které je již postaveno v duchu techto myšlenek a tím v sobe již nese budoucí stát. Proto by se melo již dnes nácionálne socialistické hnutí beze zbytku vžít do techto myšlenek a uvnitr svých organizací je praktikovat, ukázat dnešnímu státu nejenom tento smer, ale i schopnost, být mu jako dokonalé teleso k dispozici.

Index

HOME