05 SVETOVÝ NÁZOR A ORGANIZACE Mein Kampf Adolf Hitler

Mein Kampf

ADOLF HITLER

SVETOVÝ NÁZOR A ORGANIZACE

Národní stát, jehož celkový obraz jsem se pokusil nastínit, nebude uskutecnen pouhým poznáním toho, co potrebuje. Nestací vedet, jak má národní stát vypadat. Daleko duležitejší je proces jeho vzniku. Nelze ocekávat, že dnešní strany, které jsou v první rade poživatelé soucasného státu, samy od sebe provedou zmenu tohoto stavu. Je to ješte o to méne možné, když jsou jeho skutecnými vedoucí elementy vždy a opet Židé. Vývoj, který dnes prodeláváme, by jednoho dne mohl skoncit u starožidovského proroctví - Žid by skutecne požral národy zeme a stal se jejím pánem. Nebot on sleduje, na rozdíl od miliónu nemeckých buržoustu a proletáru, zmítajících se v netecnosti a hlouposti, neochvejne svuj cíl. Jím vedená strana bude sloužit pouze jeho zájmum. Se zájmy Árijských národu to nemuže mít nic spolecného.
Pokud se tedy pokusíme prenést ideální obraz národního státu do reálné skutecnosti, musíme nezávisle na dosavadních mocných verejného života hledat novou sílu, která je schopná vzít na sebe boj za takový ideál. Nebot jedná se o boj, pokud prvním úkolem není vytvorení nového pojetí národního státu, ale predevším odstranení existujícího židovského pojetí. Jako casto v dejinách neleží hlavní potíž ve formách nového stavu, ale ve vytvárení místa pro ne. Predsudky a zájmy se spolcují a pokoušejí se vítezství jim nepríjemné nebo ohrožující ideje všemi prostredky znemožnit.

Proto je bohužel bojovník za takový nový ideál nucen v první linii vybojovat predevším negativní cást tohoto boje, a to tu, která povede k odstranení soucasného stavu.

Nové ucení velkého a principiálního významu bude, jakkoli to bude nekomu nepríjemné, nasadit se vší ostrostí jako první zbran sondu kritiky. Svedcí o melkém pohledu na dejinné vývoje, když dnes tak zvaní "národní" neustále ujištují, že neprovádejí negativní kritiku, ale pouze konstruktivní práci. To je detinsky nesmyslné blekotání a dukaz toho, jak nechápou dokonce ani dejiny své doby. Marxismus mel také cíl a zná také konstruktivní práci (i když se pritom jedná pouze o zrízení despocie svetového financního židovstva) a sedmdesát let provádel kritiku a to kritiku znicující, rozkladnou a neustále se opakující, až tento starý stát tato vecne leptající kyselina vycerpala a privedla k pádu. Teprve potom prišlo na radu takzvané "budování". A bylo to samozrejmé, správné a logické. Soucasný stav nebude odstranen pouhým zduraznováním a obhajováním budoucího. Nelze se domnívat, že se stoupenci dnes panujícího stavu bezezbytku obrátí konstatováním nutnosti zmeny a že by mohli být pro tento nový stav získáni. Naopak by mohlo lehce dojít k tomu, že by vedle sebe zustaly existovat oba stavy. Tím by se takzvaný svetový názor stal stranou, z jejíhož rámce by nebylo úniku. Svetový názor je netrpelivý a nemuže se spokojit s rolí jedné strany vedle druhé, ale vyžaduje velitelsky svoji vlastní, výlucnou a uznávanou stranu a stejne tak prizpusobení veškerého verejného života podle jejích predstav. Tato strana nemuže strpet další existenci predstavitelu starých porádku. To samé platí pro náboženství.

Také krestanství se nemohlo spokojit stavbou vlastního oltáre, ale muselo nutne prikrocit k nicení pohanských oltáru. Pouze z této fanatické netrpelivosti se mohla vytvorit nová víra a tato netrpelivost je pro její vznik dokonce podmínkou. Dalo by se namítnout, že se pri techto jevech ve svetových dejinách vetšinou jedná o specifický židovský zpusob myšlení, že tento druh netrpelivosti a fanatismu je prímo vlastní židovské povaze. To muže být tisíckrát pravda a lze této skutecnosti hluboce litovat, nic to ale to ale nemení na skutecnosti, že tyto pomery, které byly do té doby lidstvu cizí, jsou dnes zde. Mužové, kterí náš nemecký národ z tohoto dnešního stavu chtejí spasit, si nemají lámat hlavu nad tím, jak by bylo pekné, kdyby to ci ono nebylo, ale jak tuto danost odstranit. Tento netrpelivostí naplnený svetový názor se dá rozbít pouze cistou a pravdivou ideou, která bude hnána kupredu stejným duchem a stejne silnou vulí.

Jednotlivec by dnes s bolestí konstatoval, že s príchodem krestanství prišel do dríve mnohem svobodnejšího antického sveta první duchovní teror. Nebude ale moci zpochybnit skutecnost, že je svet od té doby tímto násilím opanován a že se dá násilí zlomit pouze násilím a teror pouze terorem. Teprve potom mohou být vybudovány nové pomery.

Politické strany mají sklony ke kompromisum, svetové názory nikdy. Politické strany pocítají s protihráci, svetové názory proklamují svoji neomylnost.

Také politické strany mají puvodne témer vždy úmysl dospet k neomezenému despotickému panováni a tendence ke svetovému názoru v nich témer vždy je. Avšak úzkoprsost jejich programu jim bere heroismus, který svetonázor vyžaduje. Smírlivost jejich chtení jim prináší malé a slabé duchy, se kterými není možné vést krížové výpravy. Tak zustanou již zpocátku trcet ve své malosti. Tím se ale vzdávají svého boje za svetový názor a pokoušejí se takzvanou "pozitivní spoluprací" spešne si vybojovat své místecko u koryta existujících zarízení a pokud možno co nejdéle u nej zustat. To je jejich celé snaženi. A pokud by meli být od tohoto žlabu odháneni konkurentem, tak se jejich úsilí zamerí pouze na to, at již násilím nebo lstí, dostat se do cela také hladových, aby se konecne, bez ohledu na své nejsvatejší presvedcení, ke svému oblíbenému zdroji opet dostali. Šakalové politiky!

Protože svetový názor není ochoten se s nejakým jiným delit, nemuže být ochoten spolupracovat na stávajícím stavu, který odsuzuje. Musí cítit povinnost proti tomuto stavu a všem protivníkovým idejím všemi prostredky bojovat a tím pripravovat jejich pád.

Jak tento rozkladný boj, který bude všemi ve svém nebezpecí okamžite rozpoznán a vyvolá jejich spolecnou obranu, tak také boj pozitivní, který povede k prosazeni vlastních nových myšlenek, vyžaduje odhodlané bojovníky. Svetonázor privede své myšlenky k vítezství pouze tehdy, když ty nejodvážnejší a nejodhodlanejší elementy své doby a svého národa spoji do svých rad a zaclení je do pevných forem úderné organizace. Ta musí s ohledem na tyto elementy vytáhnout ze svého všeobecného obrazu sveta urcité myšlenky, zabalit je do precizní a srozumitelné formy a tím novému spolecenství poslouží k vyznání spolecné víry. Pokud je program nejaké pouze politické strany receptem na to, jak dopadnout co nejlépe ve volbách, spocívá svetonázorový program ve formulování vyhlášení války proti existujícímu porádku, proti soucasnému stavu, zkrátka vubec proti soucasnému pojetí sveta.

Pritom není duležité, aby každý bojovník, který za tento svetonázor bojuje, mel úplný ideový prehled a znalosti myšlenkových pochodu svých vudcu. Duležitejší je, aby mu byly objasneny pouze nekteré, nejduležitejší pohledy na vec tak, že se pro tyto myšlenky a nutnost vítezství svého hnutí zapálí. Nebot prostý voják také není zasvecen do myšlenkových pochodu vyšší strategie. Musí být predevším vychován k vysoké disciplíne, k fanatickému presvedcení o správnosti a síle své veci. Tak jako by nemela hodnotu armáda, jejíž vojáci by se prubežne stávali generály, at již jenom na základe svého vzdelání ci presvedceni, stejne tak malou cenu by melo politické hnutí jako zástupce svetonázoru, kdyby chtelo být pouze shromáždením lidi "bohatých duchem". Ne, toto hnutí potrebuje také primitivního vojáka, protože bez nej by nebylo možné dosáhnout vnitrní disciplíny.

Patrí k podstate organizace, že muže obstát jedine tehdy, když nejvyššímu duchovnímu vedení slouží široká, spíše pocitove naladená masa. Jednotka cítající dve stovky duševne stejne schopných clenu by se dala trvale méne disciplinovat, než stejná o sto devadesáti méne duševne schopných a deseti vzdelanejších.

Tuto skutecnost kdysi dokázala sociální demokracie rádne využít. Ona podchytila príslušníky širokých vrstev naši spolecnosti, propuštené po válce z vojenské služby, kde již byli vychováni k discipline, a zaradila je do svých, na stejne prísné discipline založených stranických struktur. Také její organizace predstavovala armádu dustojníku a vojáku. Z vojny propuštený nemecký delník se stal vojákem, židovský intelektuál dustojníkem. Nemecké odborárské úredníky mužeme takto videno považovat za poddustojnický sbor. Skutecnost, nad kterou naše strední vrstvy kroutily hlavou, totiž že k marxismu prísluší pouze takzvané nevzdelané masy, byla ve skutecnosti predpokladem jeho úspechu. Zatímco obcanské strany ve své jednostrannosti predstavuji neschopnou, nedisciplinovanou bandu, marxismus dokázal vytvorit se svým méne oduševnelým lidským potenciálem armádu stranických vojáku, kterí nyní poslouchají svého židovského dirigenta stejne slepe, jako kdysi svého nemeckého dustojníka. Nemecké meštanstvo, které se o psychologické problémy vznešene nikdy nestaralo, neshledalo ani zde nutnost premýšlet, aby pochopilo hluboký smysl a skryté nebezpecí této skutecnosti. Je naopak presvedceno, že politické hnutí, sestavené pouze z kruhu inteligence, je již z tohoto duvodu hodnotnejší a má vetší nárok a pravdepodobnost dostat se ke vláde, než nevzdelaný dav. Nikdy nepochopili, že síla politické strany neleží v co nejvetším a samostatném duchovnu jednotlivých clenu, ale mnohem více v disciplinované poslušnosti, se kterou její clenové duchovní vedení následují. Rozhodující je pouze vedení jako takové. Když spolu bojují dve vojenské jednotky, nevyhraje ta, u které dostane každý jednotlivec nejvyšší strategické vzdelání, ale ta, která má nejlepší vedení a soucasne to nejdisciplinovanejší, nejslepeji poslušné a nejlépe vydrilované mužstvo.

To je zásadní pohled na vec, který musíme pri zkoumáni možnosti, jak promenit svetový názor ve skutek, mít neustále pred ocima. Pokud chceme privést svetonázor k vítezství jeho promenou na bojové hnuti, tak musí logicky brát program tohoto hnutí ohledy na lidský potenciál, který má k dispozici. Tak jako musí být vudcí ideje a konecné cíle nezvratitelné, stejne geniálne a psychologicky správný musí být program na získávání nových clenu orientován na duši tech, bez jejichž pomoci by i ta nejkrásnejší idea zustala na veky pouze ideou.

Pokud chce národní idea dojít z nejasného chtení dneška k jasnému úspechu, potom musí ze svého širokého spektra myšlenek vytáhnout urcitá vudcí hesla, která jsou svým bsahem a podstatou vhodná k tomu zavázat si širokou masu lidí, a to takovou, která této ideji zarucí svetonázorový boj. A tou je nemecké delnictvo.

Proto byl program tohoto nového hnutí shrnut pouze do petadvaceti hesel. Jsou urcená predevším k tomu, dát bežnému obcanovi hrubou predstavu o cíech tohoto hnuti. A jsou do jisté míry politickým vyznáním víry, které jednak pro hnutí získává další a na druhé strane je vhodné k tomu, takto získané spojit a stmelit spolecne uznávaným závazkem.

Pritom nás nesmí nikdy opustit následující náhled: Protože je tento takzvaný program hnutí ve svých konecných cílech bezpodmínecne správný, ale musel vzít pri svém formulování ohled na psychologické momenty, muže se casem objevit presvedceni, že lze urcitá hesla jinak formulovat. Každý takový pokus by se vetšinou neblaze projevil. To, co má být neotresitelne pevné, by se vystavilo diskusi, která by nic lepšího neprinesla a vedla pouze k nekonecným debatám a zmatkum. V takovémto prípade je vždy treba zvážit, co je lepší: nová, štastnejší formulace, která vyvolá rozepre uvnitr hnutí, nebo momentálne ne nejlepší forma, která ovšem v sobe predstavuje uzavrený, neotresitelný, vnitrne zcela jednotný organismus. Každá zkouška ukáže, že je treba preferovat druhou možnost. Nebot pri zmenách se vždy jedná o vnejší formulace a proto se také korektury budou vždy jevit jako možné nebo žádoucí. V posledku však existuje vzhledem k povrchnosti lidí velké nebezpecí, že v této ciste vnejší formulaci programu budou spatrovat podstatný úkol hnutí. Tím však ustupuje vule a síla k zápasu za ideu do pozadí a aktivita, jež se má nasmerovat navenek, se bude rozptylovat ve vnitrních programových bojích.

V prípade celkove skutecne správného ucení je méne škodlivé ponechat takové znení, jež by dokonce neodpovídalo zcela skutecnosti, než prostrednictvím jeho vylepšování vystavit dosavadní pevnou zásadu hnutí všeobecné diskusi s jejími negativními následky. Nemožné je to predevším tak dlouho, dokud hnutí ješte zápasí o své vítezství. Nebot jak by bylo možné naplnit lidi slepou vírou ve správnost nejakého ucení, když jsou o nem rozsévány pochybnosti a nejistota neustálými zmenami na jeho vnejší fasáde?

Podstatné nelze nikdy hledat ve vnejší podobe, nýbrž vždy jen ve vnitrním smyslu. A tento je nemenný; v jeho zájmu si lze v posledku jenom prát, aby hnutí bylo vzdáleno všem tríštícím a nejistotu produkujícím postupum a uchovalo si sílu nutnou ke svému prosazení.

Také zde se lze poucit od katolické církve, i když systém jejího ucení se v mnoha bodech - a cástecne zcela zbytecne - dostává do kolize s vedou a výzkumem, není ochotno obetovat ani jedinou slabiku ze svých zásad. Toto ucení velmi správne rozpoznalo, že jeho odolnost nespocívá ve vetší ci menší prizpusobivosti k vedeckým výsledkum, které jsou ve skutecnosti vždy rozkolísané, nýbrž v silném setrvávání na jednou stanovených dogmatech, jež celku propujcují charakter víry. Lze prorokovat, že práve tou merou, jakou se jevy mení, zustane samo toto ucení pevným bodem a získá tím více následovníku.

Kdo si skutecne a vážne preje vítezství národního svetového názoru, ten musí nejen poznat, že k vybojování takového úspechu je za prvé vhodné pouze bojeschopné hnutí, že za druhé takové hnutí samo bude odolné pouze za predpokladu neotresitelné jistoty a pevnosti svého programu. Nesmí dopustit ústupky duchu doby v programových formulacích, nýbrž musí jednou nalezenou vhodnou formu zachovat pokud možno navždy, každopádne však až do svého vítezství. Predtím by každý pokus o spory ohledne úcelnosti toho ci onoho programového bodu roztríštil semknutost a bojeschopnost hnutí tou merou, jakou se jeho príznivci na takové vnitrní diskusi podílejí.

Tím není receno, že dnes realizované "vylepšeni" nebude již zítra podrobeno kritické revizi, aby se pozítrí našla opet nejaká lepší náhrada. Kdo zde jednou odstraní závory, dává volný pruchod tomu, cehož zacátek zná, pricemž konec se ztrácí v bezbrehosti.

Tento duležitý poznatek je treba v mladém nácionálne socialistickém hnutí náležite zhodnotit. Nácionálne Socialistická Nemecká Strana Pracujících dostala svým programem dvaceti peti tezí základ, který musí zustat neotresitelný. Úkol dnešních a príštích clenu našeho hnutí nesmí spocívat v kritickém prepracováváni techto vudcích tezí, nýbrž v jejich dusledném dodržováni. Nebot potom by mohla príští generace stejným právem plýtvat svými silami pro takovou ciste formální práci v rámci strany, namísto toho, aby privádela hnutí nové príznivce a tím i nové síly. Pro velký pocet príznivcu bude podstata našeho hnutí spocívat méne v písmenech našich vudcích tezí než ve smyslu, jenž jsme jim schopni predkládat.

Temto poznatkum vdecí mladé hnutí za své jméno, podle nich byl pozdeji vypracován jeho program a v nich je nadále zduvodneno jeho šírení. Aby se dopomohlo národním ideám k vítezství, musela být založena masová strana, která nesestává pouze z intelektuálních vudcu, nýbrž i z manuálne pracujících!

Bez této úderné organizace by byl dnes, stejné jako v minulosti i v budoucnosti odsouzen k nezdaru každý pokus o uskutecnení národních myšlenek. Tím však má hnutí nejen právo, nýbrž i povinnost cítit se jako prední bojovník za tyto ideje a jejich reprezentant. Cím více jsou základní myšlenky nacionálne socialistického hnutí lidové, tím více jsou tyto lidové myšlenky nacionálne socialistické. Má-li nacionálí socialismus zvítezit, musí se bezpodmínecne s tímto konstatováním identifikovat. Také on nemá pouze právo, nýbrž i povinnost co nejostreji zduraznovat onu skutecnost, že každý pokus zastupovat národní ideje mimo rámec Nacionálne Socialistické Nemecké Strany Pracujících znamená obvykle podvod.

Pokud nekdo dnes našemu hnutí vycítá, že delá jakoby melo "patent na národní ideu", musí se mu dostat pouze jediné odpovedi: Nejenom patent, nýbrž je prímo zrozeno pro její praktikování. Nebot to, co pod tímto pojmem dosud existovalo, nebylo vhodné k tomu, aby ovlivnovalo byt i nepatrne osud našeho národa, Nebot všem temto idejím chybela jasná a jednotná informace. Jednalo se vetšinou pouze o jednotlivé poznatky bez souvislosti, jež si nezrídka protirecily, v žádném pripade však nemely vnitrní vzájemné vazby. A dokonce i kdyby tyto vazby existovaly, nedostacovaly by ve své slabosti k tomu, aby na nich bylo možné postavit a vybudovat hnutí. To dokázalo pouze nacionálne socialistické hnutí.

Jestliže si dnes všechny možné spolky, skupiny a skupinky, a chcete-li i "velké strany" nárokují pro sebe slovo "národní", je to pauze dusledek pusobení nacionálne socialistického hnutí. Bez jeho práce by všechny tyto organizace nikdy nenapadlo slovo "národní" vubec vyslovit, nic by si pod tímto slovem nedokázaly predstavit a zejména by se jejich vudcí hlavy nedostaly do žádného vztahu k tomuto pojmu. Teprve práce NSDAP dala tomuto pojmu obsahove závažný význam, který nyní berou do úst nejruznejší lidé, predevším svou vlastní úspešnou propagacní cinností ukázala sílu národní myšlenky a dokázala, že již její vlastni touha po vítezství nutí ty ostatní alespon v tvrzeních chtít neco podobného.

Stejne tak, jako stavely dosud všechno do služeb svých prízemních volebních spekulací, je pro tyto strany pojem národní pouze vnejším a prázdným heslem, jimž se pokoušejí vyrovnat u svých vlastních clenu pritažlivou sílu nacionálne socialistického hnutí. Nebot jedine starost o jejich vlastní existenci, jakož i strach pred rozmachem našeho hnutí, neseného svetovým názorem, jehož univerzální význam tuší stejne, jako si uvedomují vlastní nebezpecnou výlucnost, jim vkládá do úst slova, která pred osmi lety neznaly, pred sedmi lety se jim vysmívaly, pred šesti lety oznacovaly za nesmysl, pred peti lety proti nim bojovaly, pred ctyrmi lety nenávidely, pred tremi lety pronásledovaly, aby je konecne pred dvema lety sami anektovali a spolecne se svým ostatním jazykovým vybavením používaly jako bojový pokrik. A dokonce dnes je treba neustále poukazovat na to, že temto stranám schází jakékoliv ponetí o tom, co nemecký národ bolí. Názorným dukazem toho je povrchnost, s níž si berou slovo "národní" do huby.

Neméne nebezpecní jsou pritom všichni ti, co se povalují jako zdánliví národovci, kují fantastické plány, které se obvykle nezakládají na nicem jiném než na fixní ideji, jež muže být sama o sobe správná, avšak je ve své izolaci pro vytvorení jednotného bojového spolecenství bezvýznamná a v žádném prípade není vhodná k tomu takové spolecenství vytvorit. Tito lidé, kterí cástecne na základe vlastního premýšlení a cástecne na základe cetby dávají dohromady nejaký program, jsou casto nebezpecnejší, než otevrení neprátelé národní duše. V lepším prípade jsou to neplodní teoretici, obvykle však katastrofální tlachalové, kterí nezrídka verí tomu, že vlnícím se plnovousem a pragermánským pózováním zamaskují duševní a myšlenkovou prázdnotu svého konání a pocínání.

V protikladu ke všem temto neschopným pokusum je naopak dobré vyvolat si v pameti dobu, kdy mladé nacionálne socialistické hnutí zahájilo svuj boj.

Index

HOME