Já jsem se setkat s Ahmedem Ramim v Marbelli, Andalusii ve Španělsku v domě tehdy dvaaosmdesátiletého emigranta, generálmajora Otta Ernsta Remera. Na první pohled jejich přátelství se zdálo, že spočívá na rozporech. Na jedné straně zde byl vysoký starý německý důstojník z druhé světové války, vysoce vyznamenán (rytířským křížem s dubovou ratolestí) - zraněni jedenáctkrát, osmačtyřicetkrát se účastnil boje z blízka, zkušený německý voják vychován na pruské tradici, který překazil 20. července 1944 pokus o atentát na jeho vůdce země, Adolfa Hitlera.

Na druhé straně, tam byl bývalý tankový nadporučík marocké armády, Ahmed Rami, syn hrdého, ale chudobného  berberského šejka, který jako mladý důstojník si přál sesadit svého vůdce země krále Hassana Marockého v duch švýcarského národního hrdiny Viléma Tella.

Bližší porovnání těchto tak různých osobností odhalí jejich podobnost: Odolní všem pokušením, oba jsou neúplatní idealisté, kteří nemají žádné pochopení pro materiální směrnice taktiky "západní konzumní společnosti". Rytířští a vždy připraveni sloužit dobru, tak jak to kdysi konal Dom Quichotte, jsou připraveni obětovat sebe pro jejich národní věc.

Silný zákoník cti ukazují jejich činy a oba si přáli sloužit svému národu, jeden v roce 1944 a druhý v roce 1972.

Remer věděl, že 20. července 1944 většina Němců podporovala Hitlera a že jeho režim byl legitimní.

Ahmed Rami byl přesvědčen, že král Maroka byl loutka židovské moci a CIA, který nestydatě vykonával vládu proti svému národu. Státní vláda byla proto nelegitimní.

Remer bránil svého vůdce země, když byl napaden a Rami napadnul svého vůdce země, kterého měl on bránit. Oba byli motivováni láskou ke své zemi a věrnosti k svému národů.

Zde jsou situace, když voják musí udělat výběr mezi povinností bránit vůdce země a povinností bránit svůj národ. Voják jako každý občan, je vázna sloužit svému národu (demokracii) a tak také výkonné moci svého státu, tak dlouho jak tato vládní legitimita vyžaduje od svrchovanosti národa.  Jestli jakákoliv vládní bude proti svému národu, pak je každý voják povinný vzdorovat takové vládě. Jakýkoliv nelegitimní režim, který poškozuje svůj národ držící moc skrze násilí a utisk, rafinovanost a podvod, pak je povinnost ozbrojených sil teto země oponovat takové vládě. Taková zločinná vláda potřebuje být zastavena ozbrojenými silami a předvedena před lidový soud.

V době kdy "americký" světový řád vyhlásil válku proti sebeurčení národů a prostřednictvím jeho mezinárodním peněžním systémem a mediální nadvlády, brání národům Afriky, Evropy a Asie, dosáhnout harmonie uvnitř svých národních hranic patřící národům. Žádná země se nemůže sama sebe osvobodit. Globální hrozba národům a jejímu lidu (demokracii) může být jen realizována globálně.  Práva, třeba Albánců, Hutů, Tutsiu a Palestinců: Všichni potřebují být část všech lidských bojů. Všechny odporující národy by měly vidět sebe navzájem jako přirozené spojence.

Nenávist, násilí a etnické čistky nikdy nevznikají tam, kde je právo na sebeurčení, svobody a spravedlnost jsou zaručeny. Židovská vládnoucí říše během minulé stoleté periody válek odpírala národům právo na sebeurčení. Jejich kontrolování americké vlády totálně ovládá a utlačuje národ Spojených Států. Skrze svůj mezinárodní peněžní systém, s pomocí mediální nadvlády, se nyní stalo smrtelným nebezpečím pro všechny národy na světě. Toto nebezpečí, které ve své vlastní podstatě je globální, může být poraženo jen globálně.

Běloch, černoch, mulat i Indián se musí globálně spojit proti mezinárodní židovské peněžní vládě.

Maročan z atlaské hory, který bojuje za právo na sebeurčení Palestinců stejně tak za svobodu projevu Němců, je náš učitel, když napadl ty kdo dali sebe nad národy.

Ahmed Rami bude vždy bojovat za práva politických vězňů a pronásledovaných jako jsou například Faurisson, Remer, Walendy, Deckert, Kemper, Lachout a nespočet dalších.

Umělecká podstata Ramiho řeči je Korán sám. Konec koncům, jako dítě z atlaské hory je jemu nakloněn.

Naslouchám příběhu o bosém chlapci, který se vynořil z údolí vysoké atlaské hory, jistý svým poselstvím, na cestě do Casablanky, kde se naučil číst a psát. Z chudoby povstal neúplatný bojovník za svobodu a jeho exilový hlas dává naději svému lidu.