Já
jsem se
setkat s Ahmedem Ramim v Marbelli, Andalusii ve Španělsku
v domě tehdy dvaaosmdesátiletého emigranta, generálmajora
Otta Ernsta Remera. Na první pohled jejich přátelství
se zdálo, že spočívá na rozporech. Na jedné straně
zde byl vysoký starý německý důstojník z druhé světové
války, vysoce vyznamenán (rytířským křížem s
dubovou ratolestí) - zraněni jedenáctkrát, osmačtyřicetkrát
se účastnil boje z blízka, zkušený německý voják
vychován na pruské tradici, který překazil 20. července
1944 pokus o atentát na jeho vůdce země, Adolfa
Hitlera.
Na
druhé straně, tam byl bývalý tankový nadporučík
marocké armády, Ahmed Rami, syn hrdého, ale chudobného
berberského šejka, který jako mladý důstojník
si přál sesadit svého vůdce země krále Hassana
Marockého v duch švýcarského národního hrdiny Viléma
Tella.
Bližší
porovnání těchto tak různých osobností odhalí
jejich podobnost: Odolní všem pokušením, oba jsou neúplatní
idealisté, kteří nemají žádné pochopení pro
materiální směrnice taktiky "západní konzumní
společnosti". Rytířští a vždy připraveni
sloužit dobru, tak jak to kdysi konal Dom Quichotte,
jsou připraveni obětovat sebe pro jejich národní věc.
Silný
zákoník cti ukazují jejich činy a oba si přáli
sloužit svému národu, jeden v roce 1944 a druhý v
roce 1972.
Remer
věděl, že 20. července 1944 většina Němců
podporovala Hitlera a že jeho režim byl legitimní.
Ahmed
Rami byl přesvědčen, že král Maroka byl loutka židovské
moci a CIA, který nestydatě vykonával vládu proti svému
národu. Státní vláda byla proto nelegitimní.
Remer
bránil svého vůdce země, když byl napaden a Rami
napadnul svého vůdce země, kterého měl on bránit.
Oba byli motivováni láskou ke své zemi a věrnosti k
svému národů.
Zde
jsou situace, když voják musí udělat výběr mezi
povinností bránit vůdce země a povinností bránit
svůj národ. Voják jako každý občan, je vázna sloužit
svému národu (demokracii) a tak také výkonné moci
svého státu, tak dlouho jak tato vládní legitimita
vyžaduje od svrchovanosti národa. Jestli jakákoliv vládní bude proti svému národu, pak je
každý voják povinný vzdorovat takové vládě. Jakýkoliv
nelegitimní režim, který poškozuje svůj národ držící
moc skrze násilí a utisk, rafinovanost a podvod, pak
je povinnost ozbrojených sil teto země oponovat takové
vládě. Taková zločinná vláda potřebuje být
zastavena ozbrojenými silami a předvedena před lidový
soud.
V
době kdy "americký" světový řád vyhlásil
válku proti sebeurčení národů a prostřednictvím
jeho mezinárodním peněžním systémem a mediální
nadvlády, brání národům Afriky, Evropy a Asie, dosáhnout
harmonie uvnitř svých národních hranic patřící národům.
Žádná země se nemůže sama sebe osvobodit. Globální
hrozba národům a jejímu lidu (demokracii) může být
jen realizována globálně.
Práva, třeba Albánců, Hutů, Tutsiu a
Palestinců: Všichni potřebují být část všech
lidských bojů. Všechny odporující národy by měly
vidět sebe navzájem jako přirozené spojence.
Nenávist,
násilí a etnické čistky nikdy nevznikají tam, kde
je právo na sebeurčení, svobody a spravedlnost jsou
zaručeny. Židovská vládnoucí říše během minulé
stoleté periody válek odpírala národům právo na
sebeurčení. Jejich kontrolování americké vlády totálně
ovládá a utlačuje národ Spojených Států. Skrze svůj
mezinárodní peněžní systém, s pomocí mediální
nadvlády, se nyní stalo smrtelným nebezpečím pro všechny
národy na světě. Toto nebezpečí, které ve své
vlastní podstatě je globální, může být poraženo
jen globálně.
Běloch,
černoch, mulat i Indián se musí globálně spojit
proti mezinárodní židovské peněžní vládě.
Maročan
z atlaské hory, který bojuje za právo na sebeurčení
Palestinců stejně tak za svobodu projevu Němců, je náš
učitel, když napadl ty kdo dali sebe nad národy.
Ahmed
Rami bude vždy bojovat za práva politických vězňů
a pronásledovaných jako jsou například Faurisson,
Remer, Walendy, Deckert, Kemper, Lachout a nespočet dalších.
Umělecká
podstata Ramiho řeči je Korán sám. Konec koncům,
jako dítě z atlaské hory je jemu nakloněn.
Naslouchám
příběhu o bosém chlapci, který se vynořil z údolí
vysoké atlaské hory, jistý svým poselstvím, na cestě
do Casablanky, kde se naučil číst a psát. Z chudoby
povstal neúplatný bojovník za svobodu a jeho exilový
hlas dává naději svému lidu.
|